První písemná zmínka o židovské komunitě v Třešti pochází z roku 1576. Během třicetileté války židovské osídlení v Třešti téměř zaniklo, po roce 1671 přichází do Třeště několik vypovězených židovských rodin z Vídně. Roku 1686 se nařízením hraběte Ferdinanda Arnošta Herbersteina museli všichni židovští obyvatelé sestěhovat do jedné ulice, která byla od zbytku města oddělena. V následujících desetiletích se zdejší židovská obec prudce rozrostla, čtvrť však ohrožovaly časté požáry, největší z nich roku 1824 čtvrť téměř zničil.
V první polovině 19. století dochází k největšímu rozmachu židovské komunity - Židé tvořili pětinu obyvatel Třeště, žilo jich zde více jak šest set. V roce 1848 získali plná občanská práva a začali se stěhovat i do jiných částí města. Od druhé poloviny 19. století rostl díky židovským podnikatelům hospodářský, kulturní i sociální rozvoj Třeště. Postupně však Třešť Židé opouštějí. Během druhé světové války, v roce 1942 byli zbylí třešťští obyvatelé židovského vyznání deportováni do koncentračních táborů.
Židovská čtvrť se dochovala dodnes. Tvoří ji úzké a spletité uličky s přízemními domky. Kromě synagogy se zde nacházela i rituální lázeň (mikve), špitál, rabinát, chudobinec, masné krámy, židovská škola a vyšší náboženské učiliště, stejně jako množství obchodů a krámků.
Proč právě sem: u tzv. Kozího plácku (mezi ulicemi Úzká a Erbenova) dodnes nalezneme prampouchy – rozpínavé oblouky mezi domy.
Foto: archiv města Třešť
