Neotřelé zápletky, vtipné, často komediální řešení situací a překvapivá pointa – sázka na jistotu u polského dramatika Slawomira Mrožka. Jeho bravurní tragikomedie Smlouva o muži, jenž si sám najme vlastního vraha, se odehraje již tento čtvrtek 15. ledna v Divadle Horní Počernice. Hostuje zde soubor divadla V Rytířské a vedle takřka detektivní zápletky nabízí hra především znamenitý herecký materiál pro napínavý dialog dvou mužů.

V lobby švýcarského hotelu Rezidence, jehož vybavení připomene zašlou slávu přelomu století, sedí muž, o němž se dozvíte, že je autorem komedií. Čeká nejspíš na telefonát z Hollywoodu. Bar je dávno zavřený a on má před sebou poslední hlt whisky. V tom přichází portýr, kterého tu nikdy předtím neviděl. Jejich zprvu nezávazný hovor vyústí až v dohodu, že portýr scenáristu zavraždí. A to do sedmi dní!

Jeden z hlavních představitelů, Miroslav Etzler, sice Mrožkovu dramatiku již od dětství dobře znal, ale profesionální zkušenost s ní neměl. Mnohovrstevnatý děj Smlouvy, dosud nepříliš frekventovaný na evropských jevištích (na rozdíl od jeho Tanga, Emigrantů nebo Policajtů), se mu navíc nejevil ani jednoznačně komediální.

„Po prvním přečtení není Smlouva text komický, spíš mírně depresivní - je o hledání cesty člověka, který ani neví, jak ukončit svůj naprosto promrhaný život. A právě z toho, aby to byla komedie - groteska jsem měl trochu obavy,“ uvedl Miroslav Etzler. Jeho pochybnosti však pominuly ve chvíli, kdy se herec dozvěděl o inscenujícím režisérovi Petru Kracikovi, se kterým spolupracoval už v Národním divadle na úspěšném představení Paličova dcera.

Miroslav Etzler má navíc k postavě, kterou představuje, starému dramatikovi, který nenašel v životě naplnění, překvapivě blízko. Jako člověk pohybující se v umělecké sféře dobře ví, že hrany mezi úspěchem a naplněným životem, neúspěchem a totálně zmařeným životem jsou poměrně tenké. A ačkoliv je jeho postavě téměř sedmdesát, zatímco Etzlerovi o dvě dekády méně, pocit nezvládnutí životního plánu můžou mít oba nezávisle na věku.

Přesto si režisér Kracik zprvu myslel, že je Etzler na roli příliš mladý. „Myslím si, že téma lůzrovství, byť ne zcela oprávněného, řešíme skoro každý. Já jsem měl zcela jistě v osmnácti letech jako herec úplně jiné ambice, než když porovnám, kam jsem se dnes dostal,“ přiznává Etzler. Každý kreativní člověk má podle něj vždy daleko větší ambice, než nakonec naplní. A právě tohle téma je pro něj teď ve Smlouvě zajímavé.

Mrožkova smlouva je dílo z osmdesátých let, což ale není pro celkový význam až tak podstatné. Jako vynikající dramatik má v textu stále plno aktuálních témat. Podle Etzlera například právě absurditu promrhaného života.

Karla Zimu navrhl jako svého parťáka do Smlouvy režisérovi sám Etzler. „Přiznám se, že dnes jsem v situaci, že už nechci dělat práci v prostředí, kde je napětí, chaos a lidé, s nimiž mi není dobře,“ odůvodňuje volbu Zimy, své spřízněné duše. „Proto nejsem v angažmá, každou nabídku velmi dlouho zvažuji a velmi mi záleží na tom, aby lidé kolem byli stejně naladěni pro týmovou práci, v tom vidím největší smysl.“