Pirátství - Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese, Adrian Johns

Je stahování z internetu legální? Jak stará jsou autorská práva? Od chvíle, kdy se začal šířit Napster a jiné služby na sdílení souborů, se většina z nás smířila s faktem, že duševní pirátství je produktem digitální éry. Adrian Johns však ukazuje, že pirátství má mnohem delší a bohatší historii, než jsme si mysleli. Historii dlouho zapomenutou a málo pochopenou. Od Cervantese po Steva Wozniaka, od Marie Callasové k Windows, od nechvalně proslulé ulice Grub Street ke Googlu — žádná kapitola dějin pirátství neunikne Johnsově analýze v knize.

Rybí krev, Jiří Hájíček

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností.

Diletantismus a umění života, Jan Staněk

Kniha na pomezí literární historie, dějin filosofie a estetiky je pohledem na vývoj ideálů kultivace člověka od renesance po konec devatenáctého století — věnuje se hlavně jejich promýšlení ve Francii, s odbočkami k britským autorům. Jedním z hlavních cílů knihy je ukázat, že diletanta tohoto typu je třeba chápat jako součást posloupnosti zmíněných ideálů kultivace, totiž jako pokračování linie, již tvoří především typ dokonalého dvořana, potom takzvaný honnête homme, jeho obdoba známá jako gentleman a dále postava nazývaná v osmnáctém století polite philosopher, francouzskými autory pak — opět se zvláštními konotacemi — philosophe.

Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuchs, Erik Gilk

Olomoucký literární historik Erik Gilk (1973) se již delší dobu zabývá autorskou osobností Ladislava Fukse. Po řadě dílčích studií představuje nyní odborné veřejnosti ucelenou monografi i pojednávající o Fuksově složitém a nejednoznačně hodnoceném prozaickém díle. Gilk se ve svých interpretačních sondách zaměřuje na vlastní uměleckou hodnotu Fuksova díla, což vzhledem k poněkud předpojatému hodnocení autorových textů vydaných za normalizačního dvacetiletí nebývá samozřejmé