Dlouholetý guru jazzové scény, skladatel a saxofonista Wayne Shorter, oslaví v neděli 25. srpna osmdesát let svého plodného a inspirujícího života. Shorter se ani na konci své sedmé dekády nezastavil a je stále na vrcholu tvůrčích sil i ve středu dění. A po zásluze tak nadále patří k nejinspirativnějším osobnostem světové jazzové scény.

Wayne Shorter se ve svých osmdesáti letech představí v Praze na závěrečném koncertu festivalu Struny podzimu. Jazzový mág se chystá do Prahy se svým mimořádně oceňovaným kvartetem ve složení Danilo Perez, John Patitucci a Brian Blade 6. listopadu. Ve velkém sále pražské Lucerny kvartet podpoří i Pražská komorní filharmonie.

Shorterova vystoupení jsou vždy příslibem velkého a doslova magického zážitku. Již nyní je vystoupení v Lucerně v hledáčku milovníku jazzu a řadí se mezi jazzové události letošního roku.

Waynu Shorterovi se daří ta vůbec nejvzácnější věc ve světě umění. Je ve velmi vysokém věku stále považován za jednoho z těch, kdo ukazují vzrušující cestu do budoucna. Jeho kvartet je jedním z nejvrcholovějších (a nejstálejších) jazzových ansámblů současné improvizované hudby a vznáší se vysoko nad moderními jazzovými základy, které Shorter expresivně proměňuje a spoluvytváří už přes padesát let. Hra Shorterova kvartetu, v němž se vzácně potkali o několik generací mladší spoluhráči - pianista Danilo Perez, kontrabasista John Patitucci a bubeník Brian Blade - vychází více než dvanáct let ze stejného konceptu, a přesto stále posouvá jazzovou krásu do vyšších pater.

Shorter vrchovatě dosáhl toho, po čem kdysi toužil a co také pár desítek let ztělesňoval Miles Davis. Je sice váženým mužem minulosti a přímým účastníkem všech proměn moderní etapy jazzu, ale především je považován za největšího žijícího jazzového konceptualistu. Shorter totiž ze své minulosti přenáší do současné doby pouze esenci neustálé tvorby přítomnosti, introspekce a expresivního výrazu. I ve svých osmdesáti letech je stále na cestě a hledá.

Do první jazzové ligy se uvedl v roce 1959 - ve svých šestadvaceti letech nastoupil jako tenor saxofonista do Jazz Messengers bubeníka Arta Blykeyho. Milese Davise dokonce nejprve jako leadera odmítl a založil si raději vlastní kapelu. V roce 1964 nabídku do jeho kvinteta nakonec přijal a skupina s rytmikou Herbie Hancock, Ron Carter s Tony Williams se stala nejlepší jazzovou formací své doby pro svou odvahu experimentovat s formou i harmoniemi. Shorter překračoval hranice tehdejšího jazzového kánonu jak v improvizaci, tak jako skladatel. Pro kvintet napsal například titulní skladby alb Footprints, E.S.P. nebo Nefertiti. Bebopový styl obohacoval o delší melodické linky, rozehrával improvizace do většího prostoru, hrál si s motivy ojedinělým stylem. Navíc jako leader vlastní kapely vydal v 60. letech alba Juju nebo Speak No Evil.

V roce 1970, v době zrodu elektrifikovaného jazzu, se opět rozhodl říci tehdy téměř zbožštělému Milesi Davisovi „ne” a založil s Joe Zawinulem skupinu Weather Report, která se na patnáct let stala jednou ze světově určujících ikon nového stylu fusion. Wayne Shorter se vyprofiloval i jako nejvýraznější soprán saxofonista světa a je jím dodnes. Poznáte ho po pár tónech. Jeho útržkovité, křehké a sofistikované melodie tryskají rovnou z duše a jsou podivuhodné jako zvířecí výkřiky a šifrované zprávy ze života jiné planety zároveň. Pro tyto kvality si ho jako dlouholetého spolupracovníka vybrala například slavná kanadská písničkářka Joni Mitchell. Kvartet, s nímž Wayne Shorter vystupuje dnes, doslova katapultoval v roce 2000 saxofonistu na samý vrchol jeho kariéry. O jeho neutuchajícím hledání na poli improvizované hudby 21. století vypovídá i mimořádné letošní album Without A Net.

Struny podzimu 2013 - přehled koncertů