Univerzitní posluchač Ludvík Jahn pošle z jakéhosi školení své dívce a zároveň kolegyni pohlednici, na níž mimo jiné napsal: Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí.

Ať žije Trockij! A protože se píší léta padesátá, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Dívka, jatá posvátným citem stranické povinnosti, předá pohlednici fakultní organizaci, Jahn je vyloučen ze strany, vyhozen z fakulty a jako obyčejný voják poslán do trestního pracovního útvaru nazývaného Černý prapor a pověstného mimořádně surovým zacházením.

Jeden z nejproslulejších filmů 60. let se opírá o stejnojmenný román Milana Kundery, soustředěn cele na důležité poznání - totiž že nová křivda neodstraní ani nezahluší křivdu starou. K takové mravní kocovině zákonitě dospěje hlavní hrdina, těžce postižený stalinistickými represemi, když se po letech pokusí aspoň zprostředkovaně se pomstít původci svého pádu.

Režisér Jaromil Jireš postihl jak kruté poměry v pracovní vojenské jednotce na začátku 50. let, tak uvolňující se společenské ovzduší o patnáct let později. Prolíná někdejší události s nynějším děním na základě náhodného podnětu, na základě podobnosti, i ve zvukové rovině vrství asociativní spoje.