Po bolestném rozchodu se svým milencem, mladým poručíkem von Haeftenem, se v roce 1802 vydává Alexander von Humboldt, spolu s dvěma dalšími badateli, do Ekvádoru, kde hodlají vystoupit na šest tisíc metrů vysoký vulkán Chimborazo v Andách.

Alexander von Humboldt (1769–1859), jeden z největších evropských přírodovědců své doby, jehož jménem (a jménem bratra Wilhelma) se pyšní nejstarší berlínská univerzita. Režisér Rainer Simon podniká svou expedici Humboldtovým osudem z – doslova – exponovaného bodu učencova života, představuje ho jako osamělého antiautoritářského rebela proti kastovním pravidlům, sympatizanta Francouzské revoluce, přítele indologa (a německého jakobína) Georga Forstera.

Ironická epizoda na španělském královském dvoře nemůže nepřipomenout slavný Goyův obraz na stejný motiv. Jako zásadní přelom v Humboldtově myšlení líčí ale Simon jeho setkání s původním indigenním obyvatelstvem a jeho kulturou.(NFA)