Nákladní vlaky se vinou rozlehlou americkou krajinou jako obrovští oceloví hadi. Stačí počkat do setmění, vtěsnat se mezi vagony a potom schoulené ve spacáku uvítat rozbřesk a těšit se výhledy, které nejsou omezovány okenními rámy. Cesta, na níž není cílová destinace důležitá, pro protagonistky představuje dosažení svobody, ačkoli se tím současně pohybují na hraně zákona. Z této perspektivy film přemítá o lidské identitě a hledání vlastního místa v rychle se proměňujícím světě. Výslednou melancholickou atmosféru snímku podtrhuje hudební podkres Warrena Ellise.(Jeden svět)