Slunečný den v areálu americké střední školy. Kamera sleduje pár chlapců i děvčat, kteří se míjejí na trávníku, na hřišti, na nekonečných chodbách školní budovy. Všichni působí uvolněně, sebejistě, možná dospěleji než jejich rodiče. Mají jména - John, Alex, Eric, Carrie -, ale na nikom z nich nespočine kamera tak dlouho, aby kolem něj vyrostl příběh. Nic zdánlivě nenapovídá tomu, jakým hrůzným dramatem vyvrcholí den. Ostatně i ono drama je zachyceno jakoby z odstupu: žádný obraz paniky, žádné výkřiky zděšení, jen záblesk překvapení v očích těch, jež jejich dva spolužáci bez emocí kosí výstřely.Gus Van Sant pojal drama, jež se odehrálo ve škole v Columbine jinak než Michael Moore ve svém oscarovém dokumentu. Víc než sociopolitické souvislosti ho zajímá, co asi se dělo v myslích těch slušných a kultivovaných mládenců, kteří se rozhodli dát světu za vyučenou povražděním nevinných lidí a skoncovat s vlastním životem. Nehledá vysvětlení, je si vědom, že řetěz příčin je složitý. Bajka praví, že každý slepec líčí slona podle části jeho těla, kterou ohmatal.