Spíš než o rodinný portrét se režisér Jakub Wagner pokouší o rodinnou inventuru. Se snahou o věcnost maskující potlačované rozhořčení popisuje režisérův otec tristní stav zanedbaného sídla, kde autorova umělecky založená rodina žila po několik generací.

Záznam prohlídky se prolíná s archivními záběry, od home videí přes dokument ČT až po ukázky z režisérovy dvanáct let staré bakalářské práce věnované jeho dědovi.

Audiovizuální záznamy – stejně jako objekty poházené po rodinné vile – působí jako neurčité artefakty, jimž je třeba stále znovu vtiskávat punc osobní minulosti. (MFDF Ji.hlava)