Příběh filmu Psí maso je metaforou o osudu člověka, který byl v minulosti (zde konkrétně během chilské diktatury) zatažen do struktur, kde se podílel na represích.

Hlavním tématem filmu je zprostředkování pocitu člověka, jenž konal zlo, ale neviděl v tom nic špatného, protože takovéto jednání společnost vnímala jako běžné.

Fernando Guzzoni patří do generace stojící mimo tuto dobu, což ho nakonec vedlo k tomu, aby diktaturu zprostředkoval bez návratů do minulosti, bez konkretizace událostí a více se ponořil do psychiky člověka podléhajícího tlaku událostí.