Vlna protestů a nevole, která se spontánně zvedla, když se Arthur Conan Doyle rozhodl sprovodit ze světa svého hrdinu Sherlocka Holmese zkušenou rukou melodramaticky démonického profesora Mariartyho (Vzpomínky na Sherlocka Holmese), překvapila patrně i autora a při vší grotesknosti zůstává dodnes čítankovým příkladem známého faktu, s nímž se v dějinách literatury setkáváme nejednou: románová postava, spisovatelem vytvořená fikce, jakmile na ni čtenář přistoupí a oblíbí si ji, vymkne se autorovi z rukou, přestane být jen jeho a začne „žít“ podle vlastních, nezadatelných zákonů, na svém tvůrci už víceméně nezávislých.