Snímků mapujících klíčové momenty české (československé) historie bylo natočeno za posledních deset let víc než dost. Slavnostní start byl odpískán Hřebejkovskými Pelíšky v roce 1999, a pak pán režisér (a nejen on) tvořil jako na běžícím páse filmy reflektující naše postavení v dějinách či naopak vstřebávání otisku dějin v současnosti (jako třeba poslední Kawasakiho růže). Tento mág českého kinematografu často tvořil za pomoci jiného velikána – zdatného scénáristy a producenta Ondřeje Trojana.

O tom, že Trojan nemusí být nutně sekundujícím, nás přesvědčila jeho režisérská celovečerní prvotina Želary – citlivý příběh citlivých lidí zasahující do víc než citlivého šuplete tragických událostí období německé okupace. Po sedmi letech se Ondřej Trojan vrací do režisérského křesla, evidentně hlavně proto, aby opakovaně sklidil notnou dávku pochvaly.

Celá recenze filmu Občanský průkaz