Po dvaceti letech navazuje Vachek na snímek Spřízněni volbou a zachycuje období před prvními demokratickými volbami v roce 1990 – čas euforie, nejistot i bizarností, kdy se z chaosu rodil nový politický řád.

Vachkův film je zároveň úvahou na téma utopie a jejích rozporů. Básník Ivan Jirous ve filmu říká: „Volnost, rovnost, bratrství. Nesmyslné heslo, protože lidé se nerodí rovní. Pánbu každýho stvořil jinak. Ale to neznamená, že by neměli mít rovná práva.“ Film začíná citáty z jeho sbírky Credo quia absurdum (Věřím, protože je to nesmyslné.).

Vachek je svérázným haškovským filozofem, podávajícím zprávu o pokusu vytvořit lepší a svobodnější společnost, který byl – podle měřítek utopie – odsouzen k nezdaru. Ale jedinečnost okamžiku ukázala nový pohled na člověka a politiku. Monumentální filmová koláž splétá události, dialogy a děje vynalézavou střihovou skladbou, která spojuje zdánlivě nespojitelné.

Záběry politiků, mítinků, demonstrací a různých aktivistů, oficiálních i bezvýznamných výjevů se navzájem předznamenávají a glosují. Vedle Havla, Dubčeka a dalších, dnes zapomenutých postav zaujme levicový filozof Ivan Sviták, jehož politické prognózy se po letech s mrazivou přesností naplnily. (MFF Karlovy Vary)