Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře.