Portrét jedné z nejvýznamnějších českých žurnalistek Petry Procházkové.

Dokument o Petře Procházkové sleduje dvě linie. První, zjevná, je její orientace na Východ. Dobře zná Rusko, Afghánistán, problémy malých národností, které jsou na Rusko navázány, zejména Čečenska. Tamější situaci sleduje profesně, ale taky osobně. Rok v Grozném vedla sirotčinec bez jakékoli mezinárodní podpory, dvakrát se tam vdala – jednou za Inguše, podruhé za Afgánce. Druhá linie není tak zjevná, ale o to důležitější.

Ač osobnost, je Petra Procházková pro dnešní dobu typická. Je emancipovaná, něčeho v životě dosáhla, v profesi je respektovaná. Společenské poměry daly Petře Procházkové šanci zapsat se do světa, chtějí však za to svou daň. Tato doba nám umožňuje téměř vše, na co se cítíme, zároveň si to ale bere zpět. Procházková mohla informovat svět o hrůzách, u kterých ve válce byla, nic se však nezměnilo.

Mohla si vzít muže z odlišné kultury, ten tu však nedokázal najít práci a vrátil se zpět. Může se snažit vychovávat syna po svém způsobu, nakonec ale řeší fakt, že ho děti považují za Roma. Může se v práci samostatně rozhodovat, organizovat si čas a vybírat témata, je ale mizerně placená.Na jejím příkladu film ukazuje, že ti, pro které má svoboda smysl, kteří se jí nebojí a umí ji využít, na bedrech zároveň nesou její odvrácenou, špinavou tvář.