Bezejmenný režisér (představuje jej sám Trajkov) se ocitl na dně: zkrachovala jeho produkční firma. Kromě uměleckých plánů zůstaly jedině dluhy, zhroutilo se soukromé zázemí, nepodařilo se mu navázat trvalejší vztah.

Z vyklizené místnosti odchází jen s plyšovým lvem uděleným za nejhorší film roku (Trajkov jej skutečně dostal za Kanárskou spojku) a obálkou peněz, které by měl vrátit ruským věřitelům, neboť s nimi si není radno zahrávat.

Přesto neodolá pokušení, zakoupí si amatérskou kameru a v milenčině autě bezcílně křižuje krajinou, setkávaje se jak s mlčenlivým stopařem (ačkoli je oblečen v bělostnou řízu, režisér mu ve svých komentářích přisuzuje odění černé), tak se stopařkou, případně stopařkami navzájem si podobnými, jimž vypráví o svých zkušenostech s dosavadními láskami, aniž by skrýval své sexuální touhy.

A vlastně musí ustavičně řešit, zda se rozhodne sdílet cestu se svérázným, nicméně charismatickým mladíkem či navenek nedostupnou dívkou.