I přes svou slepotu a stáří chodí Maští Esmá'íl denně obdělávat svá rýžová pole vzdálená tři hodiny pěšky.

Přátelský optimismus tohoto starce se srdcem na dlani ovlivňuje jak jeho ženy, tak lidi v okolí. Portrét vykresluje každodenní realitu s filmařskou citlivostí, jež připomíná film Zátiší, o čtyřicet let starší klasický skvost íránské kinematografie. (Festival íránských filmů)