Čapkova předloha se v těsně poválečném kontextu dočkala zřetelné aktualizace: mimořádně ničivá třaskavina v rukou válečných štváčů, které zajímají jen zisk, se může snadno stát osudnou rozbuškou, ohrožující celý svět.

Režisér Otakar Vávra soustředí pozornost na horečnaté představy vyčerpaného a navíc zraněného protagonisty inženýra Prokopa, jenž se ze všech sil snažil zabránit zneužití svého vynálezu. I když po vypravěčské stránce (snově stylizované sekvence, které přibližují hrdinovo narušené vnímání, prozrazují inspiraci ponurým francouzským poetismem) film přece jen zestárnul, jeho výpověď si dodnes uchovává svou naléhavost.

Román Karla Čapka Krakatit zfilmoval Otakar Vávra již záhy po druhé světové válce a pojal jej jako horečnatě expresivní varování před jadernou zkázou. V roce 1980 se k tomuto dílu vrátil znovu, tentokrát však zdůraznil násilnou aktualizaci výchozího textu ve smyslu zákeřných imperialistických piklů. Hlavní hrdina vědec Prokop se ocitá ve smrtelném ohrožení, když chce zabránit zneužití svého epochálního vynálezu třaskaviny Krakatit dvěmi skupinami lidí, kteří s její pomocí chtějí ovládnout svět.