Na jaře roku 2011 smetla tsunami část pobřeží na východě Japonska. Ničivá vlna odnesla tisíce životů a statisíce lidí připravila o střechu nad hlavou. Téměř osmdesátiletý dřevorubec Naoši Sato přišel při katastrofě o syna i rodný dům.

Místo, kde žili po generace jeho předkové, však navzdory výzvám úřadů nehodlá opustit. Jeho rodinná a kulturní tradice i osobní přesvědčení mu totiž velí nikdy se nevzdat a nenechat se zlomit. Naoši Sato sní o tom, že si opět bude moci v klidu vypít čaj ve vlastním domě, a pro tento sen je ochoten udělat téměř cokoli.