Častým prvkem filmových recenzí bývá porovnávání s „realitou“. Někdy se recenzent rozčiluje, že se jednotlivé postavy v příběhu chovají iracionálně, říkají nesmysly, děj nedává smysl, děje se příliš mnoho náhod a tak podobně...zkrátka všechny ty scénaristické berličky, které by neměly být na plátně moc vidět. Zajímalo by mě, co by se dalo o novém časosběrném dokumentu režisérky Heleny Třeštíkové napsat, kdyby to nebyl dokument a scénaristou tudíž nebyl řečeno poeticky sám život. Já bych asi nejspíš napsala, že nechápu, jak si někdo takový příběh mohl vymyslet...

Recenze filmu KATKA