Na předměstí Moskvy se rozkládá „Svalka", jedna z největších evropských skládek. Je sem zakázáno vstupovat i filmovat. Polská režisérka tu přesto čtrnáct let natáčela život místní komunity lidí bez domova.

Ústřední postavou unikátního časosběrného snímku je Jula, která na skládce od dětství žije se svou matkou. Inteligentní dívka vnímá realitu bez příkras, od budoucnosti ale očekává něco lepšího. Když v šestnácti letech otěhotní, její situace se zdá bezvýchodná.

Režisérka, podobně jako ve svém předchozím oceňovaném filmu Děti ze stanice Leningradská, podává unikátní a citlivé svědectví o chudobě a lidech na okraji společnosti. (Jeden svět)