Jediná zbraň zobrazuje osud několika revolucionářů, kteří byli po potlačení Maďarské republiky rad vězněni horthyovským režimem a za krajní formu svého odporu si zvolili hladovku.

Meditaci o smyslu vnitřní svobody kreslí kameraman Sándor Sára v dlouhých pohyblivých záběrech, přecházejících od černobílého ladění k barvě. Barva se pojí se subjektivitou postav (pohledy z oken), tvorbou (malování obrazů), životem na svobodě (výjevy s přírodními a folklorními motivy). Tyto „vstupy“ jsou chabou útěchou ve stále se stupňujícím tlaku věznitelů.(NFA)