Film Jan Hus je výsostně politický v tom smyslu, že se zabývá lidmi, kterým běh věcí veřejných nebyl lhostejný. Příběh Jana Husa ale není prezentován jako jeho biografie, ale spíše jako bolestivá otázka, která prostupuje ze středověku do naší současnosti.

Jako otázka, která nás vybízí k aktivitě tím, že protestuje, útočí a trpí; jako otázka, která se dnes otvírá jako kudla v kapse.Časově je film zakotven do druhé půle dvacátého století. Geograficky se vztahuje k dějinám „východního bloku“.

Hus k nám dnes přichází, aby byl znovu pochopen; přichází a otevírá osudy tří mužů - Angličana Grahama Bamforda, Němce Oskara Brüsewitze a Poláka Ryszarda Siwiece. Ti tři mají s postavou Jana Husa společné za prvé to, že jejich život byl završen nejvyšší obětí, za druhé to, že chtěli napravit režim, jenž prokazatelně páchal bezpráví nebo ho alespoň umožňoval, a za třetí to, že jejich činy byly otázkou jejich svědomí, věcí souboje, boje moderní individuality s institucemi, které ji mají zastupovat a nikoli devastovat.