Inspirací byla povídka Wilhelma Jensena „Gradiva", ale záměrně je zbavena psychoanalytického rozměru.

Film začíná a končí (nezačíná a nekončí) v režimu bezčasí stojícího mimo pojmy „před" a „poté". Do popředí se dostává pohyb a čas. Vytváří se tak síťová struktura záběrů, skrz něž prosvítá význam. (MFDF Ji.hlava)