Gogo se zaměřuje na nejstarší školačku na světě, 94letou Keňanku, která se na stará kolena rozhodla naučit se číst a psát a vychodit základní školu. Priscilha Sitieneiová zvaná Gogo je vdova po důstojníkovi zabitém v dávné válce, matka tří dětí a mnohonásobná babička a prababička. Několik jejích pravnoučat s ní nyní chodí do internátní školy, kde k ní děti i učitelé přistupují s láskou a respektem.

Gogo vyrostla v době kolonialismu, kdy se ženy v Keni nesměly vzdělávat, a tak svá školní léta strávila pastvou krav. Ve svém pozdním odhodlání překonat toto omezení se nechce nechat zviklat ani problémy se sluchem nebo zrakem. Plisson opět prokazuje velkou empatii ke svým protagonistům a obdiv k lidem, kteří si uvědomují cenu vzdělání. Film se sice nezabývá snahou Gogo vůbec být do školy přijata, sleduje jen její poslední ročník. Ukazuje však, jakou je babička inspirací pro ostatní dívky a ženy a kolik radosti a vzrušujících nových zážitků díky škole pozná. Např. poprvé opustí rodné údolí a spatří na vlastní oči lvy. Snímek slouží jako podnět k zamyšlení pro všechny, kteří školu považují za otravnou a samozřejmou nutnost. I jako připomínka a kritika skutečnosti, že vzdělání dívek stále není ve všech zemích běžné, následkem čehož tvoří dvě třetiny z dnešních 900 milionů negramotných lidí právě ženy.(Letní filmová škola)