Erotikon uzavírá Machatého mimořádně intenzivní tvůrčí období let 1926-1929, kdy se mu po režijní stránce podařilo dokončit tři kvalitní filmy.

Atraktivní „internacionálně" laděný název a mezinárodní herecké obsazení v čele se zkušeným Olafem Fjordem a jednadvacetiletou Itou Rinou, které si režisér „přivedl" z Berlína, měly podpořit plánované zhodnocení Erotikonu v zahraničí.

Ovšem nejzásadnější přínos pro budoucí úspěch filmu představoval talentovaný kameraman Václav Vích, jenž byl schopen naplnit Machatého náročnou představu vizuální podoby díla. Natáčení interiérových scén začalo v polovině listopadu 1928 a Machatý s Víchem podle novinových zpráv disponovali kamerou s nejnovějším americkým objektivem výjimečných kvalit, co se týkalo měkkosti a plasticity obrazu.

Technické zázemí štábu doplňovaly speciální jeřábová konstrukce pro plynulé snímání pohybově náročných scén a ruční kamera, v několika případech použitá ke zvýraznění dramatičnosti situací. Odvrácenou stranou mimořádné pečlivosti při přípravě obrazové stránky filmového díla byla menší scenáristická pozornost, věnovaná funkčnímu řešení a propojení některých detailů obsažených v linii příběhu.

Druhá polovina filmu, přibližující osud hlavní hrdinky po příchodu do města, tak vykazuje několik prvoplánových scenáristických a inscenačních řešení, jejichž faktické nelogičnosti si povšimla již dobová kritika, např. dívka zesláblá nedávným porodem je dárkyní krve.

Z okruhu Machatého klíčových spolupracovníků na tomto díle je třeba kromě Václava Vícha a Vítězslava Nezvala zmínit autora scénického řešení arch. Julia von Borsodyho a mladého fotografa a budoucího experimentálního filmaře Alexandra Hackenschmieda. - Jiří Horníček (Letní filmová škola)