Přesně tak je na tom náš hlavní hrdina (Topher Grace). Vrací se z psychiatrické léčebny na rodinné sídlo, které zdědil po svých rodičích. Ale protože je jeho propuštění z ústavu jen podmínečné, po dobu třiceti dnů se musí pravidelně hlásit své probační dohlížitelce a nesmí opustit dům. Jinak mu hrozí další internace na psychiatrii.

A tam zpátky rozhodně nechce. Na rozloučenou dostal od svého psychiatra léky, které musí pravidelně užívat a jednu radu: „Věř rozumu, ne svým očím.“ Jenže v opuštěném domě zaplněném vzpomínkami na něj číhají nečekaná překvapení. Zprvu nenápadná, ještě celkem vysvětlitelná normálním rozumem.

Ale když se začnou zhmotňovat vzpomínky a odehrávat další paranormální jevy, začne o svém zdravém rozumu pochybovat. Je v domě doopravdy sám? A pokud není, skrývají se v něm skuteční lidé, nebo to jsou nějaké děsivé přízraky, které si vyvolal ve své hlavě? Co z toho všeho je vlastně skutečné?(CinemArt)