„Měl jsem zvláštní sny. V nich jsme tady najednou nežili.“ Hypnotický dokument z lůna sibiřské tajgy zachycuje procitnutí ze sna o životě uprostřed nedotčené přírody. Zrezivělý motorový člun proráží mlhu nad řekou obklopenou staletými stromy.

Loď řídí jeden ze synů, kteří nikdy nepoznali civilizaci, protože otec ještě před jejich narozením opustil lidskou společnost, aby žil podle svých vlastních pravidel. Současný pobyt početné rodiny v sibiřské tajze, v nedohlednu od všech měst, by mohl snadno být oslavou panenské přírody a jednoduchého života. Jediní lidští sousedé sice zasévají do ticha lesa řevnivost a neustále se zjevují jako téma stmelujících rodinných hovorů, ale skutečné nebezpečí sem teprve přichází. Jak říká sám otec: „V tajze je nejnebezpečnějším zvířetem člověk.“(Jeden svět)