Vitalita téměř nevidomého muže dokáže motivovat široké spektrum lidí se zdravotním handicapem.Tomáš Kráčalík toho má za sebou už dost. Ve třech letech prodělal leukémii, ve čtrnácti měl nádor na mozku, v sedmnácti druhý.

Při poslední operaci se mu poškodil oční nerv a prakticky nevidí. Na levé oko vůbec a na pravé tak na 10 %. Ale s humorem sobě vlastním říká: „Nevidím – ale žiju..." A žije aktivně. Bydlí v Ostravě sám v bytě po otci, pracuje jako masér, běhá, lyžuje, jezdí na kole a hlavně cestuje. Kvůli sportu se vzdal alkoholu a přestal kouřit.

Je neposedný, plný energie, přátelský, s velkým smyslem pro humor – někdy pro černý, ve vztahu ke svému handicapu. Je obklopen kamarády a přáteli, kteří ho berou na výlety a občas i na větší výpravu. Jako prakticky „nevidomý" navštívil Island, prošel se okolo Bajkalu a čtrnáct dnů cestoval napříč Namibii.

Filmový dokument odkrývá pozitivní pohled na život s handicapem a naznačuje cestu, na kterou by se měli mnozí z nás vydat, aby život měl svůj smysl. (Česká televize)