Válečné filmy i snímky reflektující období po skončení konfliktu si za své hrdiny nezřídka vybírají muže, vojáky a bojovníky za svobodu. Málokdy zobrazují úlohu něžného pohlaví, a právě tento deficit se rozhodl napravit režisér a scenárista Kantěmir Balagov, který před třemi lety debutoval dramatem Těsnota.

V novém počinu Vysoká dívka se opíral o literární dokument Válka nemá ženskou tvář odvážné běloruské investigativní novinářky Světlany Alexijevičové, která v díle rozebrala postavení žen aktivních ve Velké vlastenecké válce.

Balagov však období posunul o několik měsíců dopředu těsně po závěru druhé světové války, kdy se Leningrad, v němž se příběh odehrává, vzpamatovává z několikaleté blokády, při níž obyvatelé kvůli hladomoru bojovali o holý život dokonce kanibalismem.  

Z fronty se do města vrátily dvě mladé dívky, dlouhánka Ija (Viktorija Mirošničenko), podle níž nese snímek název, a její blízká přítelkyně Máša (Vasilisa Pěrelygina). Titulní hrdinky jsou rozdílné jako den a noc. Ija je submisivní, ostýchavá a trochu ušlápnutá zdravotní sestra, která nedokáže ani odmítnout příkaz lékaře provádět eutanazii invalidním veteránům, na druhou stranu je silná ve svém nitru. Máša se naopak navenek jeví jako neochvějná vojačka, kterou nic nezlomí, uvnitř je však křehká a vyprázdněná.

Na frontě porodila Máša chlapečka, o kterého se v Leningradu stará Ija, dokud se jeho matka nedostane domů. Náhradnice však z předešlých let trpí zvláštními záchvaty, při nichž na chvilku ztrácí vědomí a vydává chrčivé zvuky dušení. Nezvládnutelný stav ji přepadne v momentu, kdy si s malým Paškou hraje, a Mášina synka tak omylem zardousí. Potom, co se kamarádka dozví o ztrátě dítěte, jako spravedlivé odčinění, byť nezáměrného, zabití si vynutí narození dalšího potomka. Po mnohých potratech zůstala neplodná, k početí tedy vybídne poddajnou Iju.

Na tuto vcelku nosnou linku se snímek orientuje z velké části, ačkoliv motiv Máši, která po zesnulém synovi téměř vůbec netruchlí a ihned touží po dalším s cílem „vyléčit si duši“, je nedostatečně vysvětlen. Vzhledem k jejímu neomalenému vystupování a historii se lze domnívat, že po zkušenostech z války už ji smrt ani vlastního dítěte moc nezasáhne.

Zobrazení utrpení zbídačených navrátilců z války či vhledu do dobových reálií se naneštěstí dotýká jen velmi opatrně, což je filmu spíše na škodu. Klíčové scény, ve kterých dochází k interakci mezi protagonistkami, sice mají hutnou atmosféru, jsou ale zároveň nesmírně protáhlé a bez následné pointy se rozplývají do ztracena. Takto se v ději opakují vícekrát a činí ho obtížně stravitelným.

Zdařilé je naopak výtvarné zpracování, v němž hrají primy odstíny vybledlé rudé v kontrastu s hráškově zelenou, které se objevují jak v interiérech, tak na kostýmech výstižných pro časové zasazení dramatu, a podtrhují tak vyznění subtilních emocí dívek.  

Foto: Pilot Film

Kdy a kde dávají film: Vysoká dívka

20.5.2020 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout