První den, ve čtvrtek, probíhal slovenský večer a lidí bylo za celý festival nejméně. Slovenské kapely vystupovaly jen na malých stageích, kde byl pěkný plácek a dalo se tam pohodlně sedět na trávě. Co mě nejvíc bavilo? Tak určitě Kristína a její písničky, které znám z rádií (ať žije Stonka), potom Peter Nagy a jeho snad už notoricky známé písně (i po těch letech mu to zpívá dobře) a úplně nejlepší, z mého pohledu, byli ten den No name. Poslední dobou mám pocit, že je to už srdeční záležitost.

V pátek jsme vyrazili později, takže jsme pár kapel nestíhali. Vrcholem večera měl být koncert Bryana Adamse. Ale já se stejně nejvíc těšila na MIG 21, které jsem vždycky někde propásla. Takže popořadě. Viděla jsem Rybičky 48, které mě nezaujaly. Support Lesbiens zahráli starší i novější písně a bylo to odpočinkové. Arakain slavil už hodně let na scéně a hrálo jim to moc dobře. MIG 21 byli skvělí a obdivovala jsem Macháčka, že dokázal v tom vedru tancovat i v jakémsi společenském oblečení (on to tak úplně oblek nebyl), ostatní na sobě měli něco obdobného, ale netancovali. Nicméně při odchodu bylo na bubeníkových světlemodrých kalhotách vidět, že byl opravdu doslova a do písmene spocený až na prdeli a koulích (pardon za ty silné výrazy, ale museli byste to vidět). S dechovkou Emira Kusturici zpívali a tančili všichni, kteří poslouchali, protože jejich balkánské rytmy člověka opravdu nemohly nechat v klidu. No a pak to přišlo, největší úspěch večera měl Jarek Nohavica. Všichni stáli, tleskali, zpívali a před stageí bylo plno. Opravdu narváno, kam se pak hrabal Adams. No a dalšího interpreta jsem již několikrát zmiňovala. Velká hvězda, velká očekávání. Pod pódium pustili fotit jen osm vybraných fotografů. Fanoušků bylo dost, ale rozhodně méně než na předchozím interpretovi. Po Bryanovi vystoupili němečtí Gamma ray a perfektně to rozjeli a také si pochvalovali, jakého měli skvělého předskokana.

V sobotu jsem byla nadšená z vystoupení Mňágy a Žďorpa (až teď, když píšu, mi došlo, jak strašný mají název). A dokonce ani průtrž mračen nezkazila návštěvníkům náladu. Zjistila jsem, že Vypsaná fixa hraje velmi dobře a že jejich koncerty asi nebudu zapuzovat. Anna K. zazpívala písně ze všech svých alb a fanoušci hodně tleskali. Těšila jsem se na Blue Effect, ale zklamali mě. Písničky zahráli spíš neznámé (minimálně pro mě),hráli i písničky Walk Choc Ice (kdo by to řekl), ale prostě to nebylo ono.

Neděle, poslední den. Dorazili jsme na Vildu Čoka. Nezaujal. Mnohem lepší byl Tomáš Klus. Prostě to rozjel. Kdo byl ale ještě lepší, tak to byl Václav Neckář. Klobouk dolů, protože jeho výkon mě zahřál nejen u srdce (byla zima). Před posledním a největším koncertem (pro mě) publikum nažhavil ještě Kamil Střihavka. Ač výškou neoslní, tak vše vyrovná především hlasem... No a pak to přišlo. Dan Landa. Já se těšila, moc jsem se těšila a nezklamal mě. Nejsem skalní fanoušek, ale jeho písně mám ráda, něco mi dávají. Bylo na něm vidět (na obličeji), že není ještě úplně zdravý, ale přesto zazpíval známé písničky (snad každý musel slyšet některou z nich) a zpívali s ním všichni. Perfektní zakončení.

Text: Mia Ilahi (se schválením převzato z blogu http://ilahi-eruvie.blog.cz/)
Foto: Radek Podrázký 

5.8.2012 | Radek Podrázký Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout