Nejnovější články » Divadelní recenze

Když se z Baviče stane štvaná zvěř. V Divadle Bez zábradlí by zaprodal i své vlastní svědomí (recenze)

12.4.2023,

Populární komik, dva falešně oddaní fanoušci, jeden hotelový pokoj, alkohol a drogy. To je třaskavý mix, který snad nemůže dopadnout dobře. Divadlo Bez zábradlí úspěšně uvedlo nové komediální drama Bavič s Danou Morávkovou, Karlem Zimou a Janem Řezníčkem.

Když známého komika Richarda (Karel Zima) vyhledají dva bankovní poradci (Dana Morávková, Jan Řezníček) s nabídkou spolupráce, svět se zdá být ještě v pořádku. Bankéři jsou přizváni do hotelového pokoje a svůj okamžik se slavnou celebritou si užívají - jsou totiž velkými fanoušky tohoto národního baviče.

Během večera, který se pozvolna zahaluje do alkoholového oparu a přehnaně přátelských gest, se odhalují skutečné charaktery a úmysly všech přítomných. Bankovní poradci jsou totiž ve skutečnosti bulvární novináři Bára a Karel, kteří si přišli pro šťavnaté zákulisní informace. Richarda za tímto účelem svádí, opíjí ho a vnucují se mu zvláště podbízivým způsobem. A jejich hra funguje - Bavič ztrácí zábrany pod vlivem alkoholu i „fofrprášku“, svěřuje se s osobními záležitostmi i s nekorektními názory, které by za normálních okolnosti snad žádné živé duši neřekl.

Foto: Tereza Křenová

To je Richard "Bavič" ještě na vrcholu své slávy a bezstarostně baví celé publikum i přestrojené novináře svým ostrovtipem a hrou se slovy. Ještě ale vůbec netuší, že jej brzy čeká bolestivé vystřízlivění. Hledači skandálů totiž rozhodně nemají v úmyslu odejít s prázdnou. Role se tak náhle obrací a humorný Bavič (se) v druhé půli představení již tak dobře nebaví. Dostává se pod záři "výslechového" světla, a spolu s ním uvíznou v tíživé atmosféře i diváci.

Já nejsem na prodej… A o jaké částce se to bavíme?

Co všechno je člověk ochoten udělat pro to, aby si zachoval svou pozici? A má svědomí tržní hodnotu? Kam se poděla empatie a odpovědnost? I tyto otázky si pokládají Karel Zima, Dana Morávková a Jan Řezníček v novém komediálním dramatu Bavič britsko–australského autora Joea Penhalla. Všichni tři v Divadle Bez zábradlí roztočili morální kompas a s ním hru moci, bezmoci, oběti a parazitismu.

V tomto ohledu bohužel inscenace pouze klouže po povrchu bez hlubší reflexe, kterou by si jistě tato důležitá témata zasloužila. Velkou slabinou jsou pak časté nelogické situace, jejichž konstrukce není příliš uvěřitelná. Navíc s přerodem zábavné komedie v trýznivé drama se vytrácí ze hry i určitá barvitost jednotlivých charakterů. Zatímco první část inscenace představuje postavy v různých psychologických rovinách, její finále zcela zamrzlo v patologické manipulaci a přichází tak o prvotní příslib mnohovrstevnatosti.

Foto: Tereza Křenová

Na druhé straně je třeba vyzdvihnout začlenění vizuálního prvku ve formě živé projekce, která výborně posloužila k upevnění atmosféry křížového výslechu. Ale jsou to v první řadě samotní herci, kteří drží podivně konstruované situace pohromadě. Je to jejich úsilí, ale i přirozená chemie, která mezi herci funguje dobře ať už jsou zrovna v módu vzájemné přitažlivosti nebo nevraživosti. I když by si představení zasloužilo vtisknout větší reálnou hloubku, určitě Bavič není krokem vedle. Jak říká Karel Zima na jevišti: "Lidi chtějí Richarda Baviče"! A mají ho mít.

Foto: Tereza Křenová