Svůj první blogový příspěvek jsem zakončil s nadějí, že o letošních Colours se bude psát a číst všude. Nebo alespoň tak, aby Zlata Holušová byla s počtem návštěvníků spokojena i v dalších ročnících. Chystám se uzavřít svůj výčet dojmů druhou částí a na serveru informuji.cz už o ostravském festivalu visí 3 články předhánějící se v chvále a já předem upozorňuji, že nepůjdu proti proudu.

Netvrdím, že tento hudební fenomén nemá vady – letos bych třeba přivítal větší výběr jídel pro ty, kterým maso tolik nejede. Ale s radostí opět nacpu organizátorům Colours peníze za vstupenky hned při první příležitosti. Za prvé proto, že hudební nabídku, kterou mi na podnose předloží, mi nenabídne nikdo jiný a za druhé, jelikož vím, že tady se na chybách pracuje. Schválně předhodím některé loňské připomínky: málo sprch v kempech, páska není z látky, filmy jsou dabované a na vedlejších podiích otravují rádoby vtipní moderátoři. Letos? Tohle vše v cajku a pro jistotu dáme ještě lidem ve vzdálenějším stanovém městečku sprchy zdarma. Tudíž nemám nejmenší pochybnosti, že by tým kolem Zlaty nezapracoval do příště na povrchu a i na tom výběru jídla. Ještě než se vrhnu na samotný hudební program, vyseknu festivalu další poklonu. Věnuji ji konkrétně tomu, kdo prosadil vratné kelímky na pití. 50 korun za zálohu možná při prvním nákupu nemile překvapí, ale pokud bylo smyslem udržet areál po celé 4 dny čistý, tak snad nikdo nepochybuje o tom, zda se povedlo či nepovedlo. Sám jsem dva ztratil, tudíž jsem vyhodil stokorunu do luftu, ale to je má oslovina, on je někdo jistě s radostí uklidil.

Točím volant k muzice a rovnou k sobotnímu programu. Ten jsem měl stejně jako páteční nabitý k prasknutí, ale už jsem nenacházel žádnou sázku na jistotu. Na ZAZ, či Dánjal jsem se samozřejmě těšil, ale přeci jsem se malinko bál, aby ti Flaming Lips z předchozího dne nenasadili laťku příliš vysoko. Ale pokud jste mluvili s někým, kdo na festivalu byl, tak už víte, že ze ZAZ odešli z celého toho davu zklamáni tak tři lidé. A to ještě proto, že zrovna ztratili svůj kelímek. Francouzská zpěvačka se stala symbolem celého letošního ročníku. Nastoupí na podium jako hurikán, chechtá se na všechny kolem a její pro mnohé překvapivě živá show každou písničkou graduje. O účinkujících na letošních Colours všeobecně platí, že všichni působí mile a sympaticky (Katzenjammer, GaBlé, Flaming Lips, Gangpol, Fink) a ZAZ je bezpochyby jejich vlajkovou lodí. Když odloží mikrofon a zaleze do zákulisí, opakuje se problém s Katzenjammer – program je nabitý, na přídavek není čas.

Trošku to zamrzí, ale stejně mám další plány, protože na druhém konci areálu už mají za sebou polovinu setu kabaretníci Dánjal a je potřeba sebou hodit. Již před odjezdem do Ostravy jsem nadával, že tihle dva interpreti se prostě neměli krýt, ale když si někdo vybere z programu dvacet koncertů, tak pak nemá právo remcat.  Na Fresh Stagi se pod taktovkou Dánjal (Dánsko/Faerské ostrovy) děly divy. Vystoupal jsem na lákavě vyhlížející ochoz s tím, že si odpočinu. Za dvacet vteřin jsem byl zase dole. Dánjal možná z youtube videí nepůsobí tak divoce, ale na koncertě je k nezastavení. A několik diváků se okamžitě chytlo. Kolem zvukaře skáčou v podivné choreografii skupiny šílenců, kteří se ještě před pár minutami vůbec neznali. Nohy létají vzduchem a všichni chtějí víc a víc od toho dredatého šílence. A tak přišel můj druhý vrchol festivalu - úžasný dojem z koncertu ZAZ v kombinaci s nekontrolovaným tancem na kabaretním Dánjal.

O koncertu Alanis Morissete jsem neuvažoval ani vteřinku a doposud jsem se nezbavil pocitu, že její výběr byl šlápnutím vedle.  Ale ono je to úplně jedno, Fresh Stage jede dál a na ní řádí Gangpol & Mit. Asi nejlepší bude kliknout zde nebo zde, protože slovy tahle mindblowing show stejně popsat nelze. Jejich koncert patřil mezi ty perfektní a do stejného šuplíku se další den schoval ještě Fink a Parov Stelar. Protože Fink má kouzlo a Parov má švih. A Colours of Ostrava měly letos oboje a ještě mnoho navíc. A zbytek už jen dovyprávím známým na optání, protože kdo v Ostravě nebyl, ten mi tolik chvály stejně nevěří a ti co byli, ti vědí. A pásku si alespoň týden nechám, protože všechny barevné zážitky ještě nechci definitivně odstřihnout.

fotografie: Petr Piechowicz - další várka fotek na oficiálních stránkách Colours

20.7.2012 | Petr Baroch Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout