V Městských divadlech pražských působíte od roku 2015. Kterou ze svých rolí jste si nejvíce oblíbila?

Těch srdcových rolí je víc. Z minulých let je to určitě Strýček Váňa, kterého jsme hráli v divadle Rokoko. A z aktuálních například Lazarus. V divadle Komedie se sešla skvělá parta lidí. Navíc je to hudební věc, kterou do té doby na českých jevištích nikdo nedělal. Rozhodně nesmím zapomenout na Maríu (pozn. María de Buenos Aires), kterou hrajeme v divadle ABC. Celý projekt a spolupráce s Lenkou Vagnerovou, to je něco, do čeho bych šla hned znovu, i když zkoušení pro mě bylo fyzicky hodně náročné.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?

Na tohle se mě ptalo už víc lidí. Přiznávám se, že úplně vysněnou roli nemám. Když jsem ale natáčela monolog Salome do projektu 100 monologů u nás v MDP, tak mě hodně bavil. Vlastně mě provází už od dob studia na DAMU. Nepatří mezi texty, které by se běžně hrály. Dokázala bych si představit hrát Salome v inscenaci, to by mě určitě bavilo. Vidím to jako komorní záležitost, někde na malé scéně.

Jak se cítíte při první čtené zkoušce, když se od režiséra a dramaturga dozvídáte o hře, ve které budete hrát?

První čtená zkouška je pro mě svátek, na který se hrozně těším. Když si svoji postavu nebo roli tvořím, jsem otevřená vizím režiséra a celého tvůrčího týmu. Nechávám se od nich inspirovat. Nechodím na první čtené s nějakou přesnou představou, jak by se měla moje postava chovat, jak vystupovat, jak prožívat emoce. Někdy totiž text, který dostanu do ruky, vidím poprvé až na zkoušce.

Na jaře jste pracovala na nové inscenaci Yerma. Jak probíhalo zkoušení?

Po dlouhé době jsme zkoušeli v komorním obsazení. V celé inscenaci je nás jen šest a všichni jsme si zkoušky užívali. Navíc s režisérem Mariánem Amslerem se znám z doby, kdy jsme zkoušeli Lazara. Cítím, že jsme s Mariánem naladění na stejnou vlnu a máme podobné názory, o to snadněji jsem se pak na zkouškách mohla uvolnit a pracovat bez jakéhokoli ostychu. A i když je Yerma hodně o emocích, tak zkoušení pro mě byla příjemná záležitost.

Obsazení i pojetí Maríi i Yermy je rozdílné. Yerma je činohra s komorním obsazením. V Maríe je doslova plné jeviště, kombinuje tanec, zpěv i činohru. Jak těžké je „přepínat“ nejen mezi těmito rolemi?

Pro mě naštěstí není těžké se přepnout z Maríi do Yermy nebo přepínat z jiných postav a žánrů do jiných. Přece jen o tom naše profese je. Naopak vítám tu různorodost, která se mi v Městských divadlech pražských nabízí. Prakticky každý večer hraju něco jiného. Nejsem díky tomu jako herečka zaškatulkovaná do jednoho typu role, představení. Můžu zkoušet velkou činohru, komorní hry i hudební věci, klasiku, moderní divadlo, za to jsem velmi vděčná.

Jak by měl divák vnímat Maríu de Buenos Aires? S jakými pocity by měl z divadla odcházet?

Po skončení Marií de Buenos Aires jsem slyšela od diváků, že je to sice těžké, temné téma, ale zároveň nádherný zážitek, který jim přinesla hudba od Piazzolly (pozn. autor hudby Ástor Piazzolla). Jsou nadšení z vizuální stránky celé inscenace i taneční choreografie. Kombinace silného příběhu, skvělé hudby i tance – to je vlna emocí, která každého diváka zasáhne s jinou intenzitou.

A jak by na diváky měla zapůsobit Yerma?

I Yerma nese velice silné téma. Ve srovnání s Maríou je to současný text a zabývá se tématem nenaplněného mateřství, které se v dnešní době týká bohužel velkého množství třicátníků až čtyřicátníků. Uvědomíte si, že některé situace by se mohly stát komukoli z nás a změnit od základu náš život. Zároveň jsou tam ale i vtipné momenty, autor v dialozích nezapomněl ani na humor.

Z představení Hotel Good Luck. Foto: P. Borecký, archiv MDP

5.9.2022 | Redakce Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout