Naštvaný palec nahoru. Hedwig je překrásnou ukázkou efektu malé muzikálové scény

Méně je někdy více. Produkční tým za českou verzí populárního díla Johna Camerona Mitchella a Stephena Traska vsadil na skromnější scénu a otočil regulátor hlasitosti na maximum. Malostranská beseda se pravidelně otřásá rockovou smrští skvělých písní a publikum má vše na dosah ruky (nebo svého klína, jak se někteří přesvědčí).

Jako alternativa mnohdy zevšednělých muzikálových hitů na ohromném jevišti působí Hedwig jako drzý floutek, který se přetahuje s dospělými. Mnohdy ale davidovsky Goliáše zadupává do země. Roli hrají již zmíněná blízkost, atmosféra a precizní dramaturgie, která chytře využívá nesporné kvality díla oceňovaného ve světě a nesází na pompu, ale úžasné hudebníky a herce, kteří spolu s melodií dávají postavám duši.

Roman Tomeš a Vendula Příhodová

Kromě přesné a v Malostranské besedě výborně nazvučené kapely excelují v hlavních rolích Roman Tomeš a Vendula Příhodová. Tomeš se nebál otevřít svou ženskou stránku a jeho Hedwig zároveň přesto ani v nejmenším nepůsobí jako karikatura. Východoněmeckou drag queen zahalil nejen do blyštivých kostýmů, ale i do patrné vrstvy bolesti a samoty, kterou postupně odhazuje podobně jako matčin živůtek. I přes herecky velmi dobře zvládnutou zranitelnost však dokáže nasadit masku a v koncertně pojatém představení energicky vystoupit se skladbami jako jsou Tear Me Down či Sugar Daddy. Zároveň mu nechybí duchapřítomnost a kromě zjevně připravených aktualizací a českých úprav Mitchellova libreta dokáže reagovat na cokoliv, co během představení nastane.

Příhodová v roli manžela Yitzhaka rozhodně nehraje druhé housle a kromě humorné polohy přehlíženého partnera a nevděčného křoví za personou, jako je Hedwig, je pomyslným základním kamenem, od kterého se Tomeš a zbytek osazenstva odráží. Ačkoliv v představení není logicky zdaleka tak výrazná jako queen večera, její bravurní vokály Hedwig doplňují bezchybně a charakter dostává i zasloužené finále, ve kterém Příhodová ukazuje, proč patří mezi tuzemskou špičku. Vzhledem k narativu celé show, která diváka bez přestávky pohltí, je její výstup pomyslným vrcholem představení.

Hedwig a její Angry Inch

Hedwig a její Angry Inch asi nebude rockový muzikál pro každého, ale publikum dotykům kulturního undergroundu z Německa otevřené, se bude královsky bavit - ačkoliv mnohdy i na účet spolusedících. O fenoménu díla není pochyb a očekování bez zaváhání naplňuje. Herci vynikají v hudebních číslech i intimních zpovědích. Jejich výkony pobaví, dojmou a vedou k zamyšlení nad světem, ve kterém i přes pád Berlínské zdi stále žijeme. Kdo nepřenese přes srdce jistou vulgárnost a přímočarost koncertu Naštvaného palce, musí si svůj pohled srovnat sám. Pro ty ostatní platí jednoduchý vzkaz: "Hele blázni a lůzři, zůstaňte dál rock 'n' rollem, držte svůj, svůj rock 'n' roll. Nejste v tom sami!"

Foto: Lenka Hatašová & archiv muzikálu