Úvodní místnost přehlídky, jež není typickou retrospektivou, ani průřezem novými díly, je jakýmsi pohledem do Skreplovy hlavy. Ukazuje, že popudů ve své tvorbě má širší spektrum, od artefaktů afrických kultur až po miniaturní obraz Kleopatra II Jana Zrzavého, který přenáší na rozměrnější plátno s vynecháním obnažené ptolemaiovské královny.

Podstatu aktuální výstavy nicméně tvoří práce osmi umělců oslovených kurátorem Ottem M. Urbanem, kteří jsou s osobností Vladimíra Skrepla porůznu provázaní. Jeho působení na (nejenom) své studenty z AVU je patrné od explicitních asociací po sotva patrné náznaky původních podnětů. S kurátorem tento přístup připodobňuje k hudebním remixům, kdy interpreti vyjmou z písně konkrétní riff, jejž dále personalizují.

Kupříkladu Mark Ther kdysi zjistil, že jeho vyučující stejně jako on obdivuje sopranistku Mariu Callas, a tuto zálibu zhmotnil do kopií elegantních šatů, v nichž pěvkyně buď přímo vystupovala, nebo se v oděvech objevila na společenských akcích.

Instalace Marka Thera inspirovaná osobností Marie Callas. Foto: archiv DOX

Společný zájem o primitivní civilizace znázorňuje Adéla Součková na monumentálních tmavých stěnách pokreslených popelem, jež obklopují skákacího panáka na podlaze, odkazujícího ke krétskému Mínoově labyrintu. Výchozí čtverec zastupuje Zemi, přičemž po dokončení hry se člověk dostane do vršku panáka míněného coby nebe. Skrepl v políčkách intervenuje rozmístěnými devonskými valouny, které mají skok ztížit, nebo spíše vybídnout k rozvážnému jednání.

Spolupráce umělců se projevuje i u instalace Evy Koťátkové, která svou rozlezlou chobotnicí zabírá samostatný prostor. Do jejích chapadel se může návštěvník svévolně uvelebit a zaposlouchat se do nahraných zneklidňujících výpovědí o ne zrovna šťastných životních zážitcích. Vizuálním pandánem vyprávějícího autorčina hlasu jsou Skreplovy akvarely, zachycující v líbivých pastelových barvách stavy lidského organismu. Například vulgárnost výjevu ztopořeného mužského údu se tak rozpouští v něžných růžových odstínech.

Chobotnice Evy Koťátkové. Foto: archiv DOX

Poněkud překvapivě Skrepla fascinují také hyeny. DOX si proto vypůjčil z Národního muzea vzácný vycpaný exemplář této šelmy černého kontinentu, jehož roku 1891 prezentoval Emil Holub na Jubilejní zemské výstavě.

Silou osudu přispívá do expozice Krištof Kintera. Jeho zdeformovaná popelnice může evokovat třeba tělo poničené nikdy nekončícím konzumem, zásadně se podepisujícím na zdraví.

Vše je pomíjivé, hlásá závěrečná část přehlídky obsazená site-specific instalací převážně z dílny Jakuba Hoška a Josefa Bolfa, kteří rozvinuli nalezené kresby z ateliéru z devadesátých let. Skrepl do jejich výtvoru zasahuje funkčním kazetovým přehrávačem a rozházenými hudebními páskami, jejichž puštěním může divák prohlídku interaktivně zakončit.  

Výstava Vladimír Skrepl: Remixed & Reimagined trvá do 30. ledna příštího roku.

Foto: archiv DOX

6.10.2021 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout