Nejnovější články » Filmové novinky
Jóhannssonovi posmrtní Last and First Men hloubavě plují s Tildou Swinton mezi mohutnými spomeniky (recenze)
23.9.2021, Kristýna Čtvrtlíková
Tři roky po předčasném skonu skladatele Jóhanna Jóhannssona míchajícího orchestrální zvuk s prvky elektroniky je celosvětově uveden jeho režijní a scenáristický celovečerní debut Last and First Men. Posmrtný počin islandského vizionáře je více multimediálním strhujícím ponorem než filmem v pravém slova smyslu.
V KINECH: Last and First Men
Jóhannsson se festivalové premiéry snímku na loňském Berlinale už nedočkal, život muzikanta ověnčeného dvěma oscarovými nominacemi nečekaně skončil devátého února 2018, kdy mu patrně následkem kontraindikace kokainu a léků proti chřipce selhalo srdce.
Kromě řady soundtracků po sobě zanechal i svéráznou adaptaci futuristického románu Last and First Men z pera britského filozofa a prozaika Olafa Stapledona. Ten na prahu třicátých let minulého století popsal budoucnost civilizace po dvou miliardách let od meziválečné éry, kdy planetu obývá osmnáct rozličných lidských druhů, z nichž je v popředí náš soudobý, jenž přežil.
Základní příběhovou nit doplňuje autor úvahami o genetickém inženýrství, principu kolektivní duše, a především obavami populace ze stále intenzivnější hrozby zničení Země v důsledku kosmických katastrof.
Humánním elementem je na plátně pouze neviditelná průvodkyně Tilda Swinton, jež svým důrazným hlasem bez poryvů emocí předkládá strohé úseky z klasické sci-fi novely. Při poslechu mezzosopránu si nelze nevybavit hereččin typicky kamenný výraz s pronikavýma očima.
Hlavní úlohu v zrnitých, až jakoby cíleně nepříjemných záběrech hrají megalomanské druhoválečné památníky, které nechala postavit jugoslávská komunistická garnitura za vlády Josipa Tita do počátku osmdesátých let. Jóhannsson se s norským kameramanem Sturlou Brandthem Grøvlenem vydal kupříkladu do bosenského Mostaru nebo srbského Niše.
Kombinace vyprávění doprovázeného Jóhannsonovým zvukem, na němž spolupracoval Yair Elazar Glotman, podepsaný pod melodiemi k dokumentu Můj neznámý vojín, představuje s obrazovou složkou pozoruhodný amalgám.
Není tak docela kinematografickým dílem, ale spíše nadčasovou audiovizuální esejí, nebo jakýmsi průřezem audioknihou, poměrně náročnou na divákovu pozornost, s hypnotizujícím pohledem na brutalistní pomníky.
Filmu, který je dostupný na streamovací platformě HBO GO, jsme se věnovali v osmatřicáté epizodě podcastu KulTýden, jež je k poslechu níže.
Foto: Artcam Films