Tomáš Hanák kdysi coby programátor utekl před všudypřítomnou září počítačových monitorů a domácích povinností do malebného Rabštejna nad Střelou na Plzeňsku, kde mu učarovala svobodomyslná Barbora Nimcová.

V následujícím dílu už je z něj asimilovaný vesničan, který dráhu ajťáka vyměnil za povolání lesního dělníka a s (už) manželkou má dceru Anynu v podání Anny Kameníkové, jež po mamince nezdědila jen bujnou hřívu, ale i silné ekologické cítění.

Do trojky poputovali také další starousedlíci, ať už lehce praštěný myslivec Milan Šteindler, nebo Papošovi zahraní Bolkem Polívkou a Evou Holubovou se synem s tváří Tomáše Vorla mladšího, jenž se s divokou Anynou, kterou v roli nahradila sice vizuálně podobná, ale výkonem průměrnější Lucie Šteflová, oženil a přivedl na svět potomka.

Mladá rodina se v nejnovějším přírůstku trilogie logicky dostává na výsluní příběhu. Někdejší ideály zavržení městského života nejen jejich očima nabývají reálnějších kontur. Izolace od okolí, náročnost fyzického zaměstnání, nedostatečnost lokálního pracovního trhu, a především vytěžování krajiny současnými, ne zrovna poctivými postupy. To jsou témata, která se režisér, scenárista a kameraman v jedné osobě snaží interpretovat. Jeho styl se nicméně stává čím dál úsměvnějším.

Chabější scénář z prvního sequelu jde v posledním filmu kvalitativně ještě níž. Náznaky bojů za udržitelnost zdravé přírody a zemědělství se v Cestě domů naplno odehrávají a upozaďují vedlejší linku s alkoholismem, zákeřností Alzheimerovy nemoci nebo novodobým šamanstvím vyhořelých manažerek.

Lucie Šteflová s vlastní a zároveň filmovou dcerou Emmou. Foto: Bontonfilm

Hrdinkou s pomyslnou pochodní v ruce je tu právě Anyna, reprezentující prototyp militantní biomatky, která svým bezbřehým environmentalismem obtěžuje všechny kolem sebe. Rozhovorem s jiným rodičem na pískovišti o zhoubnosti dětského očkování počínaje až po nazvání nejznámější lískooříškové pomazánky „oslazenou naftou“ konče. Když se k tomu navíc – nápadně pár týdnů před sněmovními volbami – přidá výrok o zlé řepce, je to přinejmenším zoufalé.

S edukativním charakterem patrným v druhé epizodě tentokrát Vorel ještě přitvrdil. Smysluplná narace ustupuje bůhvíproč protežované lobby za lepší zítřky bez jedů, konkrétně třeba bílého cukru, lepku a chemických postřiků na obilí, které pro neobeznámené Polívka pro jistotu náležitě rozčlení, kdyby divák neměl potuchy, čím se takový pesticid liší od fungicidu.

Více než filmem je Cesta domů slepencem krátkých historek o obyčejném životě na samotě u lesa, které jsou navzdory zohlednění tamních problémů pojaty vskutku všedně až nezáživně. A když už vyprávění plnému tisíckrát viděných situací dochází dech, nastupuje záchranné lano v podobě pouček přiměřenějších hodinám přírodopisu na základní škole než kinosálům. Je škoda, že své nejstarší, stále dobré sestřičce snímek tímto kazí reputaci.

Foto: Bontonfilm

Kdy a kde dávají film: Cesta domů

8.9.2021 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout