Výstavu Mezipaměť rozšiřující hranice lidského vnímání otevřelo Rudolfinum

Výstavu Mezipaměť rozšiřující hranice lidského vnímání otevřelo Rudolfinum  

Projekt tří českých a dvou německých tvůrců Mezipaměť se snaží propojit tradiční a nová média – statický, zarámovaný obraz a audiovizuální instalace či videa. Pět mezinárodních umělců propojil historik umění a kurátor výstavy Petr Vaňous. Název odkazuje ke světu informatiky a určité představě o povaze a zákonitostech časoprostoru ve vazbě na lidské vnímání a paměť.

Výstavě vévodí dílo Pavla Mrkuse nazývající se OBSERVATORY 01. Velkoformátová video instalace navštěvníky zcela pohltí svou monumentalitou. Tři synchronizované projekce vytvořené pomocí počítačového modelování a animace vyobrazují současně Mars, Zemi a Venuši. Sekvence záběrů planet je doplněna o krátké komentáře a „promluvy" jednotlivých planet a celkem trvá deset minut. 

Adéla Matasová, Každý někdy přísaháme, 2020–2021. Foto: Galerie Rudolfinum

Jiným poutavým dílem je video instalace Adély Matasové Každý někdy přísaháme trvající dvakrát jednu minutu a čtyřicet vteřin. Velkoplošné obrazovky zachycují lidské ruce v gestu používaném pro přísahu, které zároveň svým pohybem natahují dva páry gumiček.

Pro autorku má velký význam použití energie jejích vlastních rukou. Filmový záznam probíhající stejně jako všechna ostatní audiovizuální díla v naprosté tmě je ještě zajímavě situovaný do rohu místnosti. Důležitou součástí je také zvukový záznam, jenž má symbolizovat průtok krve v žilách. Autorčinou inspirací byla současná neutěšená tuzemská politická a sociální, ale i globální situace. 

Daniel Hanzlík, Default Setting, 2021, video-performance. Foto: Galerie Rudolfinum

Domácí umělec Daniel Hanzlík představuje v Mezipaměti dvě video performance. První z nich se odehrává ve skutečném čase – jde totiž o o zhotovené sluneční hodiny, které se pohybují tak plynule, že změna není lidskému oku na první pohled zřetelná.

Default Setting, druhá z performancí, nabízí pohled na bílé plátno obrazu zasazené do iluze elastických tvarových a prostorových změn. Hraje si s lidským vnímáním a snaží se, aby divák pochyboval, co je ještě skutečností a co pouhým zdáním. Jejím cílem je poukázat na ambivalenci analogového a digitálního média v souvislosti s prožíváním prostoru.  

Vernisáž v Galerii Rudolfinum. Foto: Jan Slavík

Dva zastoupení němečtí výtvarníci, Frank Nitsche a již zesnulý Eberhard Havekost, představují tradiční, statickou část. V jedné z celkových pěti místností diváci najdou jejich abstraktní obrazy různých formátů. „Lidský zkušenostní potenciál se rozšiřuje o nové, čistě vizuální strategie, o čemž svědčí tvorba Eberharda Havekosta a Franka Nitscheho," zdůvodňuje propojení právě těchto autorů kurátor Petr Vaňous.

Výstava s volným vstupem trvá do konce října.

Foto: Galerie Rudolfinum

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Galerie Rudolfinum nabízí i další akce

Místo konání: Galerie Rudolfinum

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!