Všechno to začalo, když dokumentarista Jan Šikl našel u svého známého v garáži poklad. Šlo o asi čtyři hodiny doposud nikdy neviděného filmového materiálu ze srpna roku 1968. Tak započalo detektivní pátrání po tvůrci záznamu.

Nakonec ale vyšlo najevo, že nejde pouze o něj, ale o všechny zachycené, o všechny zúčastněné. Proto se Šikl vydává po stopách lidí objevujících se na filmu a vyzývá je, aby se přihlásili, pokud poznají sebe nebo kohokoli blízkého. Nakonec se jich vynoří kolem tisíce a vzniká tak mozaika různorodých vzpomínek a zachycení důležitých momentů skrze lidskou mysl. A tak dochází ke zpětné rekonstrukci okupace.

Je jasné, že historie se nejlépe vypráví skrze opravdové lidské příběhy. Jen tak se mohou divákovi dostat pod kůži. Musí cítit ryzí emoce, bez zbytečné dramatizace a parády. Nebát se jít přes všechny nepříjemné obrazy až k jádru problému a podmanit si tak každého jednoho sledovatele.

A přesně to se tvůrcům povedlo. Kromě opravdu věrného zachycení zkušeností a emocí filmových protagonistů, při jejichž vzpomínkách a kamerových záznamech vám bude běhat mráz po zádech, je další předností snímku mistrná práce s materiálem. Nespočet sesbíraných obrazů a výpovědí je ve finále zaobalen do příjemných sta minut a ani jeden záběr se nezdá navíc.

Vše nakonec perfektně zapadne a z kina odejdete nadšeni opravdu úžasně odvedenou prací, kterou jste měli možnost zhlédnout. Tak se má dělat film. Snímek nadchne nejen pamětníky, ale i další generace. Najednou máte pocit, že jste tam byli také a celá událost je vám o tolik bližší, rozumíte jí z lidského hlediska. Zkušenost je sice nepřenositelná, ale Janu Šiklovi a jeho týmu se to díky jejich umu téměř povedlo.

Foto: ceskatelevize.cz

Kdy a kde dávají film: Rekonstrukce okupace

22.8.2021 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout