Zpočátku se zajímala o zbořené budovy na přelomu 19. a 20. století. Tematicky se pak  zaměřovala třeba na zbořená nádraží nebo tovární haly. „Vždy jsem ale narážela i na stavby, které byly zbourány teprve v poslední době. Tak jsem si řekla, že bych měla do jednoho souboru převést svědectví o tom, jak tyto budovy mizely a jaké byly jejich příběhy,“ vysvětluje Kateřina Bečková, jak vznikl nápad na přípravu publikace Zbořeno: Zaniklé pražské stavby.

V jedné z částí knihy se zabývá také prominentními komunistickými stavbami, jako byly například hotel Praha v Dejvicích nebo Transgas. „Myslím si, že tyto budovy doplatily na to, že to byly velké stavby minulého režimu a na ministerstvu kultury měli pocit, že kdyby tyto domy označili za kulturní památku, že by kolaborovali právě s tímto režimem. Je to pro ně dilema,“ říká Bečková. „Je to ale strašná chyba a hloupost. Ty stavby sice byly postaveny v minulé éře, ale vytvářeli je vynikající architekti, kteří sledovali vývoj evropské i světové architektury. Byly to neopakovatelné budovy na světové úrovni,“ dodává.

V knize čtenáři naleznou mnoho archivních fotografií i snímků těsně před demolicí. Chybí však dokumentace současného stavu. „Nechtěla jsem to tam dávat, protože je to neporovnatelné. Ani mi o novou stavbu nešlo, a už vůbec mi nešlo o nějaké srovnávání. Nehledě na to, že na některých místech není ještě vůbec nic,“ uvedla Bečková. Publikace nicméně nabízí přesné adresy, na kterých budovy stály, proto si zájemci mohou na dané místo zajít a prohlédnout si jej sami.

Co je to fenomén fasádismu? Na které zmizelé budovy se už zapomnělo? A jaký osud zbořené budovy považuje za vůbec nejtragičtější? Nejen na tyto otázky jsme se ptali Kateřiny Bečkové v našem Proudcastu. Pustit si jej můžete na všech oblíbených streamingových službách nebo rovnou po tímto článkem.

23.8.2021 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout