Americký profesor Robert W. McChesney v jedné ze svých knih připomněl staré rčení o novinářské práci, které tvrdí, že žurnalistika má "znepokojovat klidné a uklidňovat znepokojené". Práce tvůrce, režiséra či filmaře obecně se samozřejmě od daného povolání liší, ale tvorba dokumentární přibližuje lidem realitu a nejlépe i pravdu za ní stojící. Barbora Chalupová natočila s Vítem Klusákem dokument V síti, který zapůsobil nejen jako film, ale i edukativní nástroj znepokojující klidné predátory cílící na nevinné děti. Zákonu lásky se takové možnosti nedostává, přestože očividně stojí na straně, která legislativu umožňující sňatky homosexuálů podporuje. Zároveň ale svůj lidský přístup k tématu urputně brání a kryje pod žánrem observační dokument. Nebylo by přínosnější jít s kůží na trh a autorsky se procedit skrze pomyslnou objektivitu než divákům nabídnout pouhý pohled na klidné a znepokojené?

Barbora Chalupová (V síti) debutuje dokumentem o cestě zákona, který může ovlivnit život statisíců lidí. Divák sleduje výpravu napříč společností vedoucí od sběru petičních podpisů, přes televizní půtky až po diskuse na půdě parlamentu a klíčové hlasování. Střet progresivní a konzervativní části symbolizují politici a dvě frakce, Jsme fér a Aliance pro rodinu, s odlišným postojem. Brání přijetí zákona nevzdělanost lidí? Nejsou snad Češi tak liberální? Nebo je na vině pomalý a alibistický legislativní proces, kde se hraje pouze o politické body?

Pokud v Zákonu lásky něco skvěle funguje, je to určitě sonda do českého politického rybníčku, jeho populismu, byrokracie a alibismu. Vládní představitelé žertují o věcech, které jsou pro jiné otázkou životní nebo naopak zcela vážně předkládají názory, kterým by tleskali jen hloupí nebo nevzdělaní lidé. A potlesk je bohužel slyšet. Zároveň ale chybí kritický komentář, postoj a výraznější slovo do pranice. Iniciativa Jsme fér a její snaha o manželství pro všechny je tak ve filmu prezentována coby vyslanec donquijotovského boje s větrnými mlýny, které jsou symbolizovány českým legislativním systémem, Poslaneckou sněmovnou a lidmi v ní. Je frustrující dívat se na proces, který se zřejmě bude dokola opakovat bez výsledku. A pokud s tím chtěla Barbora Chalupová něco udělat, měla spíš natočit neobservační dokument, který by tnul do živého i za cenu ztráty objektivity (která stejně neexistuje). Tvůrci ale do bitvy nezasáhli. Ilustrují třeskot nožů a vědomě či nevědomě zesměšňují účastníky stojící na straně Aliance pro rodinu - a nutno říct, že leckdy naprosto oprávněně.

Výsledkem je, že se na film zřejmě podívají jen přející a zasvěcení a tolik nabízený přesah zmizí stejně rychle, jako se objeví. Sama producentka filmu Pavla Klimešová v rozhovoru pro Informuji tvrdí, že k úspěšnému schválení zákona by mohlo dojít až za dekádu. Je tedy Zákon lásky základním kamenem k tomu, aby se tak stalo? Nikoliv. Jde o skvěle vybraný náměť, o kterém by se filmy točit měly (a musí). Jen by bylo dobré, aby našly řeč.

Kdy a kde dávají film: Zákon lásky

6.8.2021 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout