Přišla o otce, když jí bylo dvanáct let, a zámožná rodina rázem upadla do chudoby. Coby dvacetiletá se Betty MacDonald provdala za muže, ze kterého se vyklubal násilnický notorik. Kvůli hospodářské krizi třicátých let měla nezřídka potíž sehnat si zaměstnání a poté, co dokázala najít stabilní práci, onemocněla tuberkulózou. Život věhlasné autorky autobiografických memoárů zhasl ve věku pouhých padesáti let, kdy podlehla rakovině dělohy.

„O Betty víme jen to, co o sobě napsala v knížkách, v nichž se držela humoru, nikoli tragičnosti. Paula Becker romanopiskyni obdivuje, zároveň se o jejím životě chtěla dozvědět celou pravdu. Asi nejzásadnější je realita jejího manželství. Rozhodně to nebyla taková selanka jako v románu Vejce a já,“ řekla v rozhovoru pro třicátý díl podcastu KulTýden šéfredaktorka nakladatelství Lenka Tréglová.

MacDonald neunikala z neradostného údělu, podobně třeba jako Božena Němcová, ale spíše se prostřednictvím psaní snažila vyrovnat s minulostí. „Knihy začala tvořit až v době, kdy už žila s druhým, vcelku bezproblémovým manželem. V jejich rodině bylo zvykem vše brát s nadhledem, přijímat život tak, jak přichází,“ objasnila šéfredaktorka důvod, proč v autorčině tvorbě čtenáři nenajdou náznak melancholie.

Na tvůrkyni biografie Hledání Betty MacDonald oceňuje především její osobní vklad. „Šla se podívat do domu, v němž Betty žila po hospitalizaci v tuberkulózním sanatoriu, a to právě ve chvíli, kdy se měl bourat. Jde o velice emotivní kapitolu, kdy Becker prochází budovou slavnou z knížky, zatímco venku stojí dělníci čekající na spuštění demolice,“ upřesnila Tréglová. 

Foto: archiv Albatros Media

29.7.2021 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout