Zvědavé kočky i berlínské vykořenění. Libuše Jarcovjáková v autoportrétech pracuje s kouzlem nechtěného

Zvědavé kočky i berlínské vykořenění. Libuše Jarcovjáková v autoportrétech pracuje s kouzlem nechtěného 

Spontánně tvořené, pocitové fotografie zaznamenávající momentální dění v různých etapách života Libuše Jarcovjákové prezentuje autorčina komorní přehlídka Jako když tygr spí v libčické galerii arto.to. Na výstavě záměrně chybí věhlasná díla, k vidění je naopak výběr archivních snímků se značným časovým a tematickým záběrem.

Libuše Jarcovjáková trpí obsesí zvěčňovat samu sebe, ale nedokáže říci, kdy a jak to vůbec vzniklo, že začala tolik pracovat s autoportrétem. Jisté je, že se žánru soustavně věnuje už od sedmdesátých let po současnost, kdy sociální média zahlcují spotřební a umělecky nehodnotná selfies.

Fotit sebe sama je zcela přirozené, nezamýšlené, činíme to nějakým způsobem všichni, ale nedáváme tomu umělecký přesah. Když se blíže zaměříte na Libušiny autoportréty, zjistíte, že je tam úplně sporadicky. Pojem osobní v jejím případě znamená i trochu neosobní,“ uvedla kurátorka Lucie Černá, která s fotografkou spolupracuje několik let.

Aktuální expozici v Uhelném mlýně ve středočeských Libčicích nad Vltavou otevírá rozměrná stěna s množstvím jediných barevných autoportrétů vzniklých okolo roku 2005 při banálních cestách vlakem, na veřejných toaletách či při obědě v restauraci. „Soubor jsem tvořila na jeden z mých prvních, primitivních mobilních telefonů s VGA fotoaparátem. Technicky měl obrovské limity, ale strašně mi vyhovoval,“ vysvětlila Jarcovjáková.

Barevné autoportréty z výstavy Jako když tygr spí. Foto: Martin Polák

V případě bezmála sedmdesátileté autorky nejde o žádné pozérství nebo snahu ukázat se v lepším světle. Mnohé fotografie jsou dehonestující, stárnoucí žena na nich jde intuitivně, procítěně s kůží na trh. Obdobně jako je kritická a upřímná ke svým objektům, jde v dílech na dřeň i vůči sobě.

Některé snímky spojuje dobový a místní kontext, například v sérii z bytu fotografčiny blízké osoby Ester Krumbachové, které kdysi za tuhé normalizace hlídala pár měsíců jejích osm koček, když filmařka odjela natáčet na Nový Zéland.

Část snímků vznikla při autorčině pobytu v Tokiu. Foto: Martin Polák

Do šestice vzájemně navazujících, velice světlých aktů od pasu dolů vstupuje jakoby mimochodem mourovatá Aranka.Z koček jsem měla hrůzu. Nejhorší zážitek mě čekal hned během první noci, kdy jsem se náhle probudila a zjistila, že mě celou obklopily, aby si mě prohlédly,“ zavzpomínala fotografka.

Část autoportrétů pochází z Japonska osmdesátých let, kde se autorka prosadila v oblasti módní fotografie pro časopisecké tituly a zároveň experimentovala s infračerveným filmem, a také z několikaletého pobytu v Západním Berlíně těsně před sametovou revolucí.

Výstava pokračuje až na toalety. Foto: Martin Polák

Ze souboru z kapitalistického ostrůvku na sklonku studené války čiší autorčina vykořeněnost, úzkost a zmatek. „První dny jsem se neustále zhlížela v zrcadle, abych si potvrdila, že existuju. Skoro jsem neuměla jazyk, měla osm marek v kapse a netušila, co budu dělat. Šlo ale o mé vlastní rozhodnutí odejít z komfortu,“ doplnila Jarcovjáková.

Výstavu Jako když tygr spí hostí galerie arto.to do 26. září. Vstupenky do časových slotů jsou k zakoupení pouze v online předprodeji v síti Ticketstream.

Foto: Martin Polák

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!