Řízná babička, co postává v Perlovce. Anny nabízí chmury bez šokujících momentů

Řízná babička, co postává v Perlovce. Anny nabízí chmury bez šokujících momentů70%

Anny není lehce zařaditelnou, odsouzeníhodnou prostitutkou z neslavné pražské Perlové ulice. Protagonistka stejnojmenného dokumentu po chodníku v nočních hodinách nekráčí z existenčních důvodů nebo kvůli drogové závislosti, ale čistě proto, aby si zajistila vedlejší příjem. Režisérka Helena Třeštíková však o stárnoucí ženě vypráví v docela jiném kontextu a aspekt senzace v něm lze jen těžko pohledat.

Ve více ohledech netypická nevěstka, která evokuje starou vdanou prostitutku z Kachyňovy romance Lásky mezi kapkami deště, začala s nejstarším řemeslem světa až ve středních letech. Jak Anny sama říká, u této profese věk ve skutečnosti není podstatný.

Na přilepšenou si čas od času zajde do centra Prahy, kde na rozdíl od ostatních kolegyň postává v nepříliš vábných šatech a s přibývajícími vráskami v obličeji. Dokumentaristka její příběh začala zaznamenávat v roce 1996, kdy Anně bylo bezmála šestačtyřicet let, a pokračovala až do její předčasné smrti o šestnáct let později.

Žena, respektive už babička, jež má za sebou divoké náctileté období, narození dítěte ještě za svobodna a poté dvě další ve dvou nevydařených manželstvích, si před objektivem na nic nehraje. Otevřeně přiznává hříchy mládí, kdy utekla z domova a skončila ve vězení odsouzená za příživnictví.

K bývalému režimu má přitom kladný postoj a pochvaluje si, že tehdy získala byt, na který by „po převratu“ s nastoupivšími sociálními nejistotami nevydělala. Na svůj úděl, kdy přes den obsluhuje veřejné záchody nebo uklízí vagony a po setmění přistupuje k jiné fyzické práci, si ale stěžuje sporadicky. Mnohem více než nad svou nezáviděníhodnou „brigádou“ lamentuje nad vnoučaty, u nichž se objevila cukrovka nebo těžké deprese.

 

O prostituci jako takové ale snímek tolik nepojednává, v tomto směru se vše odehrává zprostředkovaně výjimečně vyprávěnými historkami o některých zákaznících. Režisérka to při tiskové konferenci objasnila tím, že přítomný štáb „kunšafty“ odstrašoval, a teprve když filmaři „vyklidili pole“, vydali se Anny oslovit.

Zarážející bezesporu je, že hrdinčina rodina o jejím způsobu přivýdělku povědomí měla a bez jakýchkoli protestů jej přijala. Film ale ukazuje nevymanění se Anniných dětí ani dalších potomků z mrzkých poměrů, které se v jejich společenské vrstvě táhnou po generace, jen v různých podobách.

S Třeštíkovou na hodinovém počinu spolupracovala desítka kameramanů včetně jejího syna Tomáše, jejichž plejáda se podepisuje na odlišných a ryze autentických obrazů z podsvětí hlavního města. Od jemně roztřesených záběrů s viditelným duchem pozdních devadesátých let směřují k umírněnějším, preciznějším sekvencím ze závěru následující dekády.  

Foto: Bontonfilm

Co se rozhodně vyzdvihnout na díle nedá, je fakt, že dokument z velké části vychází z již existující časosběrné série Ženy na přelomu tisíciletí z roku 2000, z níž tvůrkyně poctivě těží dodnes. Zrodila se z ní i letošní dvojice filmů Karolína a Ester, které v lednu uvedla Česká televize, a podle režisérčiných slov má přibýt portrét Báry Basikové.

K dávným scénám, mnohdy dokonce totožným, jen přidala děj z dalších let, který ale netvoří ani polovinu dokumentu. Je otázka, zda si de facto zrecyklovaný předchozí projekt zaslouží celovečerní formu určenou do kin.

 

Anny můžete před distribuční premiérou zhlédnout v rámci festivalu Jeden svět, a to v pátek 4. června podvečer v kině Lucerna.

Foto: Bontonfilm

Názor informuji.cz: 70%

Kdy a kde dávají film: Anny

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Režie:

Kdy a kde dávají film:

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!