Divadelní tvůrci hledají v dobách pandemie stále nové způsoby, jak dostat inscenace k publiku navzdory kulturnímu lockdownu. Režisérka Kateřina Součková pojala hru Bílý obraz jako zvukovou procházku po zákoutích zahrady slavné funkcionalistické vily na pražském Smíchově z dílny architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty.

Foto: archiv Pomezí

Hlasem Johany Schmidtmajerové se návštěvník dozvídá o ženě, které se ustavičně vrací jeden sen. Nuance zahrady a vnitřek takzvané Béžové princezny se před hrdinčinýma očima transformují do surrealistických představ, které reflektují zejména její strachy.

„Inscenace obsahuje také interaktivní prvky, na diváky čekají různá sklíčka a kukátka, kterými se na zahradu dívají, a získávají tak jiný pohled, pozměněnou perspektivu,“ řekla pro KulTýden režisérka, která se do této lokace nevydala poprvé – před třemi lety uvedla imerzivní hru Dům v jabloních o dobročinné vernisáži, při níž se záhadně ztratí vystavená socha.

„Na Winternitzovu vilu jsem se po Domu v jabloních mohla podívat úplně novou optikou. Fascinuje mě, jak zdejší architektura působí na člověka. Dům má velmi specifickou kombinaci. Zvnějšku vypadá nedobytně, nepřístupně, je to taková čistá krása, oproti které se cítíte malý a trochu plný chyb. Interiér je naopak velmi útulný, barvitý a členitý,“ dodala Součková. Celý rozhovor najdete v devatenácté epizodě podcastu.

Audiowalky se konají zdarma do neděle 16. května, stačí se zaregistrovat na konkrétní termín a čas na webu projektu Pomezí. Organizátoři potom zájemcům zašlou odkaz na mobilní aplikaci, v níž si lze pustit danou nahrávku.

Foto: archiv Pomezí

12.5.2021 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout