Mingus (Chris Rock) se živí jako redaktor a rozhlasový moderátor, jeho francouzská přítelkyně Marion Dupré (Julie Delpy) se pokouší prosadit jako fotografka. Vedou celkem poklidný život ve svém newyorském bytě s nevychovanou kočkou a svými dvěma dětmi z předchozích vztahů – dokud ovšem nepřiletí na návštěvu Marionin žoviální, výstřední tatínek Jeannot (Albert Delpy) a její nadržená sestra Rose (Alexia Landeau). Dva dny s energickými francouzskými příbuznými stupňuje v peklo na zemi i Rosin nesnesitelný přítel Manu (Alex Nahon), který se nijak nerozpakuje narušit rodinnou pohodu své bývalé lásky Marion. Té situaci komplikuje i skutečnost, že právě chystá vernisáž první výstavu svých fotografií, reflektujících její dosavadní soukromý život. 

Trojice hlučných vetřelců ovšem postrádá zábrany a nezná žádné hranice, pokud jde o jídlo, sex a o kritiku všeho amerického s výjimkou „socialisty“ Baracka Obamy. Vztah Marion a Minguse je vystavený náročné zkoušce. Jak to s nimi dopadne, když Francouzi podnikli invazi do New Yorku?

Režisérka Julie Delpy volně navazuje na romantickou komedii 2 dny v Paříži, na které se v roce 2007 podílela jako scenáristka, debutující režisérka a představitelka hlavní role. V předchozím filmu se její hrdinka Marion pokoušela vztah se svým americkým přítelem osvěžit pobytem v rodné metropoli nad Seinou. Nyní ovšem bitvu o udržení svého nového vztahu svádí v New Yorku. Ironií osudu jsou těmi, kteří ohrožují Marioninu vidinu bezpečného rodinného zázemí, její vlastní příbuzní…

Francouzská herečka a režisérka Julie Delpy trvale žije v USA, kam také situovala svou energickou konfrontaci dvou odlišných světů – Francie a Ameriky. I ve svém čtvrtém celovečerním režijním počinu nabízí inteligentní a zábavnou podívanou, jež je nabitá galským šarmem a vypravěčskou hravostí v nejlepších tradicích amerického nezávislého filmu.

Motorem šaramantní vztahové komedie je ovšem Delpy, jejíž nervní herecký výkon americká filmová kritika srovně přirovnává k nejlepším komediálním kreacím Woodyho Allena. Do role hrdinčina tatínka – stejně jako v prvním filmu - obsadila svého skutečného otce, francouzského hereckého veterána Alberta Delpyho. Roli Marionina afroamerického přítele svěřila populárnímu americkému komikovi a režisérovi Chrisi Rockovi.

O NATÁČENÍ

Po realizaci temného thrilleru Čachtická paní (2009), který se v Čechách objevil jen na DVD, se scenáristka, režisérka a herečka Julie Delpy rozhodla, že je čas na komedii – na žánr, kterému se naposled věnovala v roce 2007 v úspěšném vztahovém snímku 2 dny v Paříži. Napsala k němu scénář, režírovala ho a zahrála si v něm hlavní roli po boku Adama Goldberga.

„Řekla jsem si – proč neudělat pokračování?“, vzpomíná Delpy. „Ale bylo mi jasné, že nemohu na svůj předchozí film navázat se stejnou mužskou postavou, protože by to příliš připomínalo filmy Před soumrakem a Před úsvitem.“

V obou zmíněných romantických komediích režiséra Richarda Linklatera Julie Delpy ztvárnila hlavní ženskou roli. Podílela se i na jejich scénářích spolu s režisérem a svým hereckým partnerem Ethanem Hawkem. Za scénář k filmu Před soumrakem byla Delpy spolu s Hawkem, Linklaterem a autorkou námětu Kim Krizan v roce 2005 dokonce nominovaná na Oscara. 

“Věděla jsem, že to nemohu udělat z úcty k těmto filmům a k Richardovi a Ethanovi”, vysvětluje Delpy, proč se nakonec vydala jinou cestou než kdysi s Linklaterem. Strávila téměř rok přemýšlením a psaním poznámek o tom, jak by se mohly vyvíjet osudy hrdinky jejího plánovaného filmu. „Marion, jak se zdá, jde z jednoho vztahu do druhého. Není to ten typ, co dostane prstýnek a hned se vdává – je pro ni důležitá věrnost, přitažlivost a plánování jejího života,“ říká režisérka.

Jako ve všech dobrých komediích, i tady musel z autorčina pohledu materiál vycházet z reality a působit věrohodně. “Nevybírám si primárně komediální námět. To, co film dělá vtipným, jsou legrační postavy a situace,“ vysvětluje Delpy. Nepopírá ovšem, že má sice ráda všechny druhy komedií, ale za svou nejoblíbenější považuje klasickou hollywoodskou bláznivou komedii ve stylu filmů Stalo se jedné noci (1932) nebo Leopardí žena (1938).

Než se Julie Delpy pustila do psaní scénáře, nejdřív musela přijít na to, co bude Marionin nový přítel zač a kdo ho bude hrát – což netrvalo dlouho. „První, kdo mne napadl, bych Chris Rock,“ vzpomíná režisérka. Není ovšem pravda, že chtěla ve spolupráci s populárním afroamerickým kolegou vytvořit „černobílou“ dvojici.

„To mne vůbec nenapadlo. Mám ráda jeho energii. Chris má v sobě něco neurotického, co se mi opravdu líbí. Bál se, že o něm soudím, že je roztomilý – ale já jsem spíš myslela na to, že dá tomu filmovému vztahu zajímavou dynamiku.“  

Delpy požádala o pomoc při rozvíjení příběhu i své dva dávné přátele – Alexii Landeau a Alexe Nahona. Oba se objevili už v předchozím filmu – Landeau hrála Marioninu sestru Rose a Nahon hrdinčina bývalého přítele Manua. Oba se měli objevit i v druhém filmu.

„Příběh jsem měla vymyšlený, ale nechtěla jsem ho psát sama”, vysvětluje Delpy, jež napsala poslední verzi scénáře společně s Landeau. „To jsem dělala řadu let předtím. Psaní miluji – ale když píši sama, můžu se zaseknout a pak to připomíná samomluvu. Když pracujete s někým jiným, stane se z toho hra, protože si s ním můžete vyměňovat nápady. Samozřejmě, že jsem vždycky nakonec prosadila ty svoje,“ směje se Delpy.

Film začíná rychlou expozicí, ve které Marion vysvětluje pomocí maňásků svému dítěti – a s ním i divákovi – jak se rozešla s předchozím partnerem a jak teď na návštěvu přijedou dědeček a teta Rose. „Použila jsem tenhle způsob původně na svého syna. Chtěla jsem mu vysvětlit, co se stalo s mojí matkou. A že se potřebuji vrátit zpátky ke své práci. Pro mne to byl ten nejlepší způsob, jak mu to všechno podat,“ vysvětluje Delpy, matka tříletého Lea, který se jí v lednu 2009 narodil ze vztahu s hudebníkem Marcem Streitenfeldem. Prakticky měsíc poté, v únoru, zemřela hereččina matka Marie Pillet. Ta se objevila jako hrdinčina maminka ve filmu 2 dny v Paříži - a tak bylo jasné, že ve filmu 2 dny v New Yorku musí za zemřelou matkou tesknit i Marion.

Základní situace byla zřejmá: hrdina má malého syna (jehož otcem je Jack, postava, kterou vytvořil v předchozím filmu Adam Goldberg), zatímco její nový přítel Mingus vychovává dcerku ze svého předchozího manželství. „Mingus má za sebou dvě manželství a na základě předchozích vztahů ví, že se musí mít na pozoru, když postřehne známky nějaké šílenosti. A během těch dvou dnů se na ně podívá pořádně zblízka. Předtím, než přijede Marionina rodina na návštěvu, ten vztah funguje. A během krátkého časového úseku, pouhých dvou dnů, se vynoří plno dalších věcí. Všechno kolem smrti Marioniny matky a vernisáže hrdinčiny výstavy až k zásadní otázce, zda opravdu existuje lidská duše – taková, kterou lze prodat anonymnímu zájemci jako konceptuální umělecké dílo. Všechny tyhle věci se objeví najednou, takže Mingus se musí Marion zeptat: Tohle je tvoje skutečné já?“

Chris Rock v rámci své postavy zachovává většinu času nezvyklou vážnost. Svůj osvědčený komediální talent ovšem naplno rozvinul ve scéně neformálního rozhovoru s Barackem Obamou (respektive s prezidentovou velkou papírovou maketou, která se dá koupit v každém obchodě se suvenýry na Times Square a kterou Mingus přechovává v ústraní svého pokoje). Mingus je ovšem většinou zahnaný do kouta přesilou v podobě svých hostů – a Marion mu proti ní příliš nepomáhá.  

Proti Mingusovi stojí tři návštěvníci z Francie v čele s hrdinčiným bláznivým otcem Jeannotem v podání skutečného otce Julie Delpy – francouzského hereckého veterána Alberta Delpyho, jehož výkon je jedním ze zlatých hřebů filmu.

„Vychovalo mne velké dítě“, směje se režisérka. „On je divoké zvíře. Viděla jsme ho na jevišti v 70. letech hrát šílené věci, v divadelních hrách, které byly prostě bláznivé.  Viděla jsem ho hrát ženy, narkomany… všechno možné.“ Delpy napsala roli svému otci, stejně jako v předchozím filmu, přímo na tělo. „Vím, co je zač, a vím, co dokáže. A vím, co mám udělat, abych ho dostala tam, kam potřebuji.“

Albert Delpy (nar. 1941) je významný divadelní herec, který ve filmu sice hraje už od roku 1970, ale objevuje se až na výjimky jen v menších rolích. Jeho dcera Julie mu dala výraznou příležitost ve svých filmech 2 dny v Paříži a 2 dny v New Yorku, vidět jsme ho ovšem v poslední době mohli i v tragikomedii Na mamuta! (2010) s Gérardem Depadieu, kde si zahrál roličku podivínského Pierra. Albert Delpy se objevuje i v dceřině následujícím filmu, rodinné tragikomedii Le Skylab (2011).  

Zatímco dcera Delpy věděla, co může od svého otce čekat, pro Chrise Rocka setkání s Albertem Delpym představovalo tak trochu šok. „Nemyslím, že by byl připravený na střet s někým, jako je můj táta. V Chrisově výrazu jsme občas zahlédla obavy – něco jako „Ach, můj bože, co se teď stane?,“ vzpomíná Delpy. 

Dalším problematickým hostem v Marionině a Mingusově bytě je hrdinčina mladší sestra Rose, kterou hraje Alexia Landeau. Francouzská herečka působící v USA debutovala roličkou v tragikomedii Noaha Baumbacha Kicking and Screaming (1995). I ve svých dalších rolích je spjatá s americkou nezávislou scénou. Zahrála si tak v tragikomedii Men Make Women Crazy Theory (2000), kterou režírovala Zoe Cassavetes, dcera herečky Geeny Rowlands a průkopníka amerického nezávislého filmu Johna Cassavetese, nebo ve filmu Going Shopping (2005) Henryho Jagloma. Objevila se ovšem i v Půlnoční míli (2002) Brada Silberlinga či historické feérii Marie Antoinetta (2006), kterou režírovala talentovaná Sofia Coppola. 

„Marion věci příliš nerozebírá,“ vysvětluje režisérka vztah své Marion a Alexiny postavy. „Je trochu neurotická a ne vždycky si uvědomuje, co dělá. Nejdřív něco provede a pak teprve o tom přemýšlí. Chová se úplně jako já, kdybych všechno tolik nerozebírala: já všechno nejdřív desetkrát promyslím. Rose sice na sestru trochu žárlí, ale má ji ráda a přeje si, aby si byly podobnější.“

Rose je ovšem dětská psycholožka a má slabost zvláště pro rozbory neexistujících problémů sestřina synka, což Marion nepřestává dráždit. Vede to k neustálému sesterskému kočkování. Přestože Julie Delpy žádnou sestru nemá, ambivaletní vztahy mezi sourozenci důvěrně zná. „Pozorovala jsem to často u kamarádek, které mají větší nebo menší sestry. Bývá to častám zdrojem problémů – působí to někdy opravdu legračně,“  podotýká režisérka.

Všechno včetně vztahu obou sester ještě zhoršuje přítomnost Manua, bývalého Marionina přítele, který přijel bez pozvání a momentálně chodí s Rose. Manu je pořádně samolibý, v čemž ho Rose ještě podporuje. Představuje neustálý zdroj potíží především pro Minguse. „Manu je ztělesněná noční můra,“ poznamenává Delpy. „Říká a dělá věci tak, že můžete vyletět z kůže.“

Manu je protikladem toho typu zdvořilého Francouze, kterého si většina lidí představuje jako sofistikovaného muže s baretem, který říká „oui" a „monsieur" a podobně. O to, aby postava působila přesvědčivě, se postaral Alex Nahon, francouzský herec a scenárista, který má na svém kontě jako režisér už několik hudebních klipů a reklam. Do USA Nahon přesídlil v roce 2007 a prosadil se tady především jako umělecký fotograf. Režíroval krátký snímek Les Ombres (2003) a příští rok chystá do kin krimi Don't Shoot the Piano Player (2013). Hlavní roli v adaptaci románu Down There amerického noirového spisovatele Davida Goodise (kterou v roce 1960 zfilmoval Francois Truffaut jako Střílejte na pianistu) by si měl zahrál Vincent Gallo. Tato ikona amerického nezávislého filmu si zahrála i ve filmu 2 dny v New Yorku: Gallo se objevuje ve scéně v baru a hraje sám sebe.  

JULIE DELPY se narodila 21. 12. 1969 do umělecké rodiny: její rodiče Marie Piller a Albert Delpy byli herci. První profesionální zkušenosti získávala po jejich boku v divadle. Ve filmu debutovala jako čtrnáctiletá, v kriminálním dramatu Jeana-Luca Godarda Detektiv (1985). Klasik francouzské nové vlny je ovšem jen jedním z řady významných režisérů, se kterými Delpy během své herecké kariéry spolupracovala. Mezi její nejvýraznější role patří osudová dívka Lisy z existenciální gangsterky režiséra Leose Caraxe Zlá krev (1986), která herečce vynesla nominaci na cenu César. O prestižní francouzské ocenění se znovu ucházela v roce 1987 prostřednictvím postavy nebojácné dívky z historického dramatu ze středověké Francie Vášnivá Béatrice, které režíroval Bertrand Tavernier. Se španělským režisérem Carlosem Saurou natočila Temnou noc (1988), s režisérkou polského původu Agnieszkou Holland drama Evropa, Evropa (1989) a s německým režisérem Volkerem Schlöndorffem psychologické drama podle románu Maxe Frische Homo Faber (1991). Mezi její další významné role patří přehlíživá Dominique z prostředního dílu trilogie Krzysztofa Kieślowského Tři barvy: Bílá (1994). Od roku 1993 se Delpy začala objevovat v amerických filmech. Zahrála si sice Constance v nové verzi Tří mušketýrů v režii Stephena Hereka z roku 1993 a hrdinku hororu Americký vlkodlak v Paříži (1997, režie Anthony Waller), navázala však především těsný kontakt s americkou nezávislou scénou. Ztvárnila titulní roli ve snímku Rogera Avaryho Zabít Zoe (1994) a v roce 1994 se objevila po boku Ethana Hawkea v hlavní roli romantické komedie Richarda Linklatera Před úsvitem, která jí vynesla spolu s Hawkem a Linklaterem nominaci na Independent Spirit Award za scénář. Roli sympatické Celine si zopakovala o devět let později v pokračování nazvaném Před soumrakem, za jehož  scénář byla spolu s Hawkem, Linklaterem a autorkou námětu Kim Krizan v roce 2005 nominovaná na Oscara. Linklater herečku obsadil i do svého rotoskopického experimentu Sním či bdím? (2001). Zahrála si menší roli i v tragikomedii Jima Jarmusche Zlomené květiny (2005) nebo ve snímku Lasseho Hallströma Skandál (2006).

V roce 2001 získala Delpy k francouzskému i americké občanství. Absolvovala letní režisérský kurz na Newyorské univerzitě a v roce 1995 režírovala krátkometrážní komedii Blah Blah Blah, která se dočkala uvedení na mezinárodním festivalu nezávislé tvorby Sundance. V roce 2002 natočila celovečerní autorský debut, improvizační experiment realizovaný na videokameru během čtyřiadvaceti hodin Looking for Jimmy. O pět let později se jako scenáristka, režisérka, střihačka a koproducentka podílela na koncepčněji pojaté romantické komedii 2 dny v Paříži (2007), která jí vynesla nominaci na cenu César za scénář a nominace na Independetn Spirit Award a Evropskou filmovou cenu za nejlepší film. V roce 2009 režírovala podle vlastního scénáře historické drama Čachtická paní, kte ztvárnila roli „krvavé hraběnky“ Alžběty Báthory. Film, v němž se objevili i Daniel Brühl a William Hurt, měl premiéru na MFF v Berlíně. Po komedii 2 dny v New Yorku natočila podle vlastního scénáře v rodné Francii autobiografický, lehce nostalgický pohled na rodinný život 70. let Le Skylab (2011), ve kterém si zahrála postavu Anny, inspirovanou svou vlastní, nedávno zemřelou matkou. 

CHRIS ROCK se narodil 7. 2. 1965. Začínal jako klubový komik a upozornil na sebe i populární televizní show Saturday Night Live. Po letech příležitostného hostování v různých sitcomech a seriálech získal vlastní televizní show. Kolega Eddie Murphy mu pomohl k roličce v akční komedii Policajt v Beverly Hills II (1987), kterou Rock debutoval na stříbrném plátně. Po Murphyho boku se mihl i v komediích Bumerang (1992) nebo Dr. Dolittle (1997). Větší hereckou příležitost získal v krimi Smrtonosná zbraň 4 (1998), kde si zahrál mladého detektiva Butterse, pokoušejícího se získat uznání zkušenějšího kolegy Murtaugha v podání Dannyho Glovera. Z menších rolí v projektech zaměřených na afroamerické publikum se tak Rock pomalu propracovával k výraznějším rolím (např. Sestřička Betty / 2000 režiséra Neila La Buteho, A. I. Umělá inteligence / 2001 Stevena Spielberga). První významnou hlavní roli získal v duchařské komedii Zpátky na zem (2001, režie Chris a Paul Weitz). Ztvárnil i titulní part v komedii bratrů Farrellyových Agent Bílá krvinka (2001) a po boku Anthonyho Hopkinse dominoval akčnímu thrilleru Česká spojka (2002, režie Joel Schumacher). Objevuje se často v komediích Adama Sandlera a v animované veselohře Madagaskar (2005) a jejích pokračováních namluvil postavu zebry Martyho.

V roce 2003 debutoval jako režisér komedií Hlava státu, kde ztvárnil hlavní roli. O čtyři roky později režíroval komedii Moje žena a jiné katastrofy (2007). Věnuje se také produkci. Za svou scenáristickou a bavičskou práci získal tři ceny Emmy a tři ceny Grammy.

Kdy a kde dávají film: 2 dny v New Yorku

1.5.2012 | Redakce Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout