Operní pěvkyně Kateřina Kněžíková: Není větší odměna než zpívat Rusalku v zámeckém parku v Litni

Operní pěvkyně Kateřina Kněžíková: Není větší odměna než zpívat Rusalku v zámeckém parku v Litni 

Jedna z nejžádanějších domácích sopranistek Kateřina Kněžíková se ujme titulní úlohy v nevšedním pojetí klasické opery Antonína Dvořáka. Bratři Cabanové chystají multimediální open-air produkci Rusalka v parku, kterou předvedou 28. srpna v zámeckém parku ve středočeské Litni u příležitosti desátého výročí Festivalu Jarmily Novotné a stodvacátého výročí premiéry opery.

Jaký máte ke slavné tuzemské opeře vztah?

Poslední dva roky rozšiřuji repertoár i o role, které jsou pro mě novinkou a dalším oborovým posunem. Tak tomu je i v případě Rusalky. Je to pro mě vysněná úloha a pro operní pěvkyni není v kariéře větší odměny než si Rusalku zazpívat.

Zatímco pod režijním vedení Zdeňka Trošky ve Státní opeře jde o tradiční zpracování, v případě bratří Cabanů lze očekávat odvážnější, svébytné pojetí látky. Jak poetický příběh o vodní víle koncipují?

Režijní koncepce mi zatím není známá, ale předpokládám, že koncertní provedení Cabanů bude pracovat se semi-stage podobou. Nepředpokládám, že se bude pracovat s detaily, jak tomu je při několikatýdenním zkušebním procesu v divadle.

Bratři Cabani budou předem pracovat s tanečníky, kteří budou v různých prostorách v areálu zámku Liteň doprovázet děj, a tanec bude promítán na velkoplošnou obrazovku přímo na scéně. To vše s krásou zámeckého parku vytvoří magickou atmosféru.

Přiléhá vám více klasická, nebo moderní verze?

V zásadě pro mě existuje režie dobrá a špatná a je jedno, jestli je moderní, nebo klasická. Důležité pro mě je, aby nastudování mělo smysl a promyšlenou režii. Moderní verze může více narážet na posuny, které jsou nasnadě, ale musí být opodstatněné. Takzvaná klasická pojetí na mě někdy působí až kýčovitě a nudně.

Koncertní provedení v parku zámku Liteň se zaměří na klíčové části díla. Které to budou?

Opera bude seškrtaná pro potřeby uvedení ve venkovním prostoru a nebude obsahovat pauzu. Diváci bezpochyby uslyší třeba slavnou árii Měsíčku na nebi hlubokém. Neobjeví se postava Kuchtíka ani Hajného, ale věřím, že i takovéto pojetí bude zajímavé.

S krátkými přestávkami jsou divadelní scény a koncertní sály rok v uzávěře. Jak do vašeho života zasáhla pandemie?

Samozřejmě zcela zásadně. Ocitli jsme se v době streamů a zaplaťpánbůh za ně. Všichni však sdílíme společný názor na to, že bez diváků to zkrátka není ono. Vytváří se jiná energie, vše je polovičaté, neúplné. Necítíte zpětnou reakci. Člověk si ale asi zvykne na všechno, nastaví si jiné priority a snaží se z toho vytěžit maximum. Je ale zapotřebí se stále udržovat a pracovat dál.

V kalendáři už máte květnové a červnové termíny zaplněné premiérovou inscenací Káťa Kabanová s hudbou Leoše Janáčka v anglickém Glyndebourneu. Jak to s uvedením opery vypadá nyní?

Zatím je v plánu. Všemu ale uvěřím, až začnu zkoušet a ideálně budu na jevišti. Pro mě je to zatím sci-fi. Ale pokud se to všechno povede uskutečnit, velice se těším na tu euforii, která nás jistě všechny zasáhne. Čeká mě měsíc a půl zkoušek a pak v dalším měsíci deset představení.

Celý chod festivalu je díky pandemii připraven do nejmenších detailů a jen dostat se do Anglie, dodržet předepsané pokyny během karantény a pak i během celého pobytu nebude snadné. Jsem nesmírně šťastná, že můžu být jeho součástí, a moc si přeji, aby se to povedlo.

Foto: Petr Weigl

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!