Režisér Phillipp Kadelbach už předem avizoval, že v jeho podání půjde spíše o volné zpracování věhlasné prózy o neslavné západoberlínské drogové scéně v druhé polovině sedmdesátých let, na které se povětšinou pohybovali mladiství. Už v raném pubertálním věku zakusila vypravěčka alkohol, LSD nebo hašiš, od nichž je jen kousek k tvrdým drogám.

Christiane F. podobně jako řada dalších vykročila ve čtrnácti letech k heroinu a postupně sklouzla k drobným krádežím, dealerství a prostituci mimo jiné na tzv. baby-stopu, kdy neznámým mužům nasedala do auta. Byť se zásahem rodičů pokoušela mnohokrát o odvykání a návrat do normálu, závislosti se paradoxně nikdy nezbavila kvůli své popularitě po vydání knihy, kterou s ní na základě rozhovorů sepsala dvojice novinářů a jež jí zajistila stálý příjem. 

Jako celovečerní prvotinu si námět zvolil Uli Edel a vyplatilo se. Snímek z roku 1981 se stal téměř kultem rovněž díky herecké účasti Davida Bowieho, jenž do filmu propůjčil svých devět písní z tzv. berlínské trilogie. Uznání mu přineslo s výjimkou určité limitace dané stopáží striktní zachování děje a perfektní výběr představitelů, kteří věkově i vzhledově odpovídali raně náctiletým protagonistům.

Kadelbach se vydal jinou cestou. Ačkoli se alibisticky hájí, že se příběhem jedné z nejslavnějších narkomanek jen inspiruje, bere si z ní více než originální film, což se s přihlédnutím k metráži jeví zcela pochopitelně. Detailně seznamuje nejenom se zážitky titulní antihrdinky, ale i s pozadím ostatních, které Edel musel v souvislosti s dvouhodinovým omezením odstavit.

Opodstatněnost tohoto rozhodnutí ale ničí následující kroky. V seriálovém pojetí mizí mladší sestra, násilný opilecký otec je zredukován na žalostnou nesamostatnou trosku, a nakonec vyspělá spolužačka Kessi, jež Christiane k drogám přivedla, a její kamarádka Stella z pozdějších let je bůhvíproč spojena do jedné a též postavy. Vcelku zajímavé zpestření, které naopak v díle chybělo, představuje naznačená platonická linka mezi dívkou a nejnešťastnějším členem party Axelem.

Foto: Constantin Film

Bohužel se naprosto vytrácí duch temné doby, kdy se do malého ostrůvku kapitalismu uprostřed NDR, kam se nikomu moc nechtělo, stahovaly sociálně slabší vrstvy, který z knihy i filmu učinil tak výjimečná svědectví.

Namísto preventivních syrových ukázek pravé tváře návykových látek divák zejména v první polovině vidí řvavé euforické klubové výjevy evokující dreampopové klipy. Bílá dieta a prodávání těl je v podání Christianiny sebranky je velká zábava, na rozdíl od Edelova zneklidňujícího vyznění se publiku dostává rozjařených nevěstek, které si snad své povolání a bídné vyhlídky užívají. Až s přibývajícími díly se karta obrací a líčení událostí nabírá na realističnosti a důraznosti. Ani to ale k uspokojujícímu počinu nestačí.  

Foto: Constantin Film

Kdy a kde dávají film: My děti ze stanice Zoo (TV seriál)

2.3.2021 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout