Bolestná pouť za pochopením. Lola citlivě provází cestou za změnou pohlaví

Bolestná pouť za pochopením. Lola citlivě provází cestou za změnou pohlaví70%

Dospívající Lola se se svým otcem vypravuje na cestu k domu u moře, kde mají společně rozprášit popel zesnulé matky. Po cestě se ale musí vypořádat hlavně s problémy, které mají mezi sebou. Sonda do duše transsexuální dívky, která bojuje o přízeň svého otce a akceptaci celou společností představuje problematiku LGBTQ+ komunity citlivě, ale dostatečně syrově.

Sedmnáctiletá Lola se vydává na pohřeb své matky. Zde se po dlouhé době setkává s otcem, který ji vyhodil z domu. Důvodem mu k tomu byl jeho nesouhlas s jednáním jeho syna – oznámil mu totiž, že je transsexuál, začal se před ním oblékat do ženských šatů a přes to se on prostě nedokázal přenést. Má o totiž o životě velmi tradiční představu, celý tento koncept jednoduše odmítá tolerovat a velice se stydí.

Otce a dceru nyní po těžkých časech opět svádí dohromady smutná životní situace, totiž úmrtí dívčiny matky. Ta si přála, aby ji její příbuzní rozptýlili u moře, kde vyrůstala. Velice napjaté vztahy se tak smrsknou do prostoru jednoho auta a Lola má konečně příležitost s otcem komunikovat, ať už jakýmkoli způsobem.

Lola je road movie za odpuštěním, a přitom se úspěšně vyhýbá klišé. Nenásilně pozoruje cestu, kterou společně absolvují dvě odlišné osobnosti a pouze nechává diváka být při tom. Nic nevnucuje, nechává každou scénu plynout a jejich nadhodnota spočívá hlavně v nestrojených, ale poutavých dialozích.

Od filmu nečekejte nějakou zásadně specifickou poetiku. I přes absenci této složky ale působí Lola na city, a to tím, jak syrová je. Realističnost a blízkost jsou velkou sílou tohoto snímku. Za to nesou samozřejmě největší vahou zodpovědnost dvě hlavní postavy. Jejich uvěřitelnost pramení z komplexně napsaných osobností a velmi obstojného obsazení. Otce si zahrál Benoit Magimel a Lolu ztvárnila Mya Bollaers, která za svůj výkon obdržela Magritte Award.

Divák se tedy může vcítit v určitých chvílích do obou protagonistů, i když otec z tohoto boje vychází velkou část příběhu jako netolerantní buran. I tak pro něj ale máte částečné pochopení. Zmatenost, vztek, výčitky, hledání normálnosti a škatulky v jeho hlavě, do níž by dcera zapadala. Svoji situaci bere otec v podstatě jako trest, a z jeho postavy to vyzařuje velice otevřeně. Tím reprezentuje část veřejnosti, která stále zaujímá podobný postoj k této problematice. O to širší publikum může ale film zasáhnout. Nenásilně vypráví příběh nejbližších lidí, ze kterých se na čas stanou cizinci, aby se zase mohli najít.

Film by možná snesl kratší stopáž. Otázkou ale zůstává, zda by bylo možné se do příběhu vcítit, kdyby některé scény chyběly. Lola potvrzuje, že nejlépe se témata LGBTQ+ komunity přenášejí do společnosti skrze příběhy. A tento film to zvládá díky mistrnému vykreslení postav a nenásilnému zpracování stále ještě citlivé problematiky.

Snímek soutěží v hlavní kategorii celovečerních filmů na jednadvacátém ročníku queer filmového festivalu Mezipatra, který probíhá až do 21. listopadu. Letošním tématem je Zotavení.

Foto: kinoscala.cz

Názor informuji.cz: 70%

Kdy a kde dávají film: Lola

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Režie:

Hrají: ,

Kdy a kde dávají film:

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!